Archive for Květen, 2016

2 velké mýty o syndromu vyhoření aneb Jak si udržet zapálení do práce

Syndrom vyhoření, vyhasnutí nebo burnout. S rostoucími profesními nároky úměrně narůstá počet případů vyhoření. A možná se týká právě vás – v první fázi se projevuje nadprůměrným pracovním nasazením.

V plamenech, po kterých nezbude nic než popel, může skončit i úspěšně rozjetá kariéra. Prvotní vysoké pracovní nasazení přechází v pocit nedocenění, zahlcení úkoly a úzkost, která nakonec ústí v naprostou apatii. Syndromu vyhoření se přitom dá předejít. Stačí se nenechat zmýlit mýty a zaměřit se na jeho pravé příčiny, namísto hašení jeho projevů.

Mýtus číslo 1: „Prostě jsi moc dlouho v práci.“

Syndrom vyhoření se často mylně spojuje hlavně s časem. Lidé slýchají od svého okolí, že se cítí mizerně, protože tráví v práci moc přesčasů. Omyl!

Syndrom vyhoření s časem takřka nesouvisí, hlavní veličinou je totiž energie. Můžete pracovat i 10 hodin denně, aniž byste byli psychicky vyčerpaní. Představte si, že 10 hodin tvoříte projekt na podporu handicapovaných, a naopak že 10 hodin proplácíte faktury a připravujete účetní uzávěrku. Někoho by i dvě hodiny s fakturami vyčerpaly na celý den.

Když jsme byli ještě děti, tak jsme intuitivně dělali, co nás bavilo a naplňovalo. Díky tomu jsme takřka nebyli vyčerpaní. A právě cítit smysl v tom, co děláme, a radovat se z toho, je základem prevence proti syndromu vyhoření. Důležité je i jídlo a spánek, především z fyziologického hlediska.

Jak tedy předejít vyčerpání a vzniku syndromu vyhoření?

Nejlepší rada při vyčerpání je odpočinout si. V případě syndromu vyhoření však odpočinek neřeší příčinu, ale pouze následek. Řiďte se proto jednoduchým pravidlem: sledujte, kolik máte na konci dne energie. Vzpomeňte si, jaký konkrétní úkol v práci vám šel snadno a bavil vás a jaký vám naopak vzal nejvíc energie. A podle toho se snažte řídit do budoucna.

Mýtus číslo 2: Za můj syndrom vyhoření může někdo jiný

I když nás práce baví a naplňuje, nemusíme mít ještě nad syndromem vyhoření vyhráno. Druhá velká hrozba, která dokáže zažehnout jiskřičku vyhoření a o které kolují mýty, je stres. O stresu toho bylo již hodně řečeno a napsáno, stále nás ale může překvapit.

Věděli jste třeba, že stres v přítomnosti neexistuje? Jen se nad tím zamyslete. Při čtení tohoto článku se vystresovaní necítíte. Stres přichází až ve chvíli, kdy si uvědomíte, že místo čtení musíte do zítřka vypracovat marketingový plán na další kvartál. Stresujeme se totiž díky svým budoucím představám a očekáváním.

Kromě budoucích představ nás mohou stresovat i zážitky z minulosti (loni jsem nedostal přidáno). V obou případech je na vině jedna z nejstarších částí v našem mozku, amygdala (nebo emoční mozek). Amygdala převezme velení vždy, když se cítíme ohrožení a ve zlomku vteřiny vyhodnocuje nebezpečnou situaci. Nevýhodou je, že instinktivně neumíme rozlišit situace, když proti nám běží rozzuřený medvěd a když nás kritizuje šéf.

V souvislosti s amygdalou je důležité zdůraznit ještě jednu, neméně překvapivou, vlastnost stresu: za náš stres nemůže okolí (šéf, tchýně, soused). V případě, že nám nejde reálně o život, si stres vytváříme pouze my sami (tedy naše vlastní amygdala).

Jak tedy začít bojovat se stresem, abychom ne vyhořeli?

Řešení není snadné ani rychlé, ale existuje. Začněte tím, že se naučíte rozeznávat situace, kdy se spustila amygdala (kdy nás obrazně řečeno unesla) a zapojit místo ní vědomé, racionální uvažování. To například znamená nebrat si osobně, když na nás šéf křičí. Stejně tak nekřičte vy na ostatní, protože tím můžete spustit zase jejich amygdalu. Je to sice jen první vítězství v bojovém tažení proti syndromu vyhoření, s vlastním úsilím a případnou pomocí odborníků ale nakonec válku zvítězíte.

 

4 přístupy k těžkým situacím, které odlišují autentické leadery od ostatních

Těžké profesní i osobní situace potkávají každého z nás. Důležité je, co si z nich odneseme. Proč autentické leadery nesrazí na kolena, ale naopak je vynáší vzhůru?

Autentický leader není postavou ze sci-fi románu ani vymřelým muzejním exemplářem. Jsou to skuteční lidé. Se sedmi z nich se můžete takřka osobně seznámit díky Leadership Games. Přestože jsou to muži a ženy různých profesí a s různými životními příběhy, spojuje je jedno konkrétní téma: těžké životní situace. Otevřeně mluví o syndromu vyhoření, odmítnutí či ztrátě motivace. Stejně otevřeně také prozrazují, proč byly tyto těžké okamžiky zároveň jedny z nejlepších pro jejich další životní směřování.

4 přístupy k těžkým situacím, které odlišují autentické leadery od ostatních:

1) Selhání neberou jako neúspěch

Těžké životní situace mají prakticky jen dva možné závěry: úspěch, nebo selhání. Z pohledu autentického leadershipu to však není zdaleka tak černobílé. To, co odlišuje autentické leadery od ostatních, je právě jejich schopnost najít úspěch v selhání.

A mnoho byznysových úspěchů má skutečně základy v selhání. Například Henry Ford pětkrát zbankrotoval, než představil úspěšný automobil Ford T. Nebo v dnešní době často zmiňovaný podnikatel Elon Musk – v roce 2008 byl prakticky na mizině, když prodělal 180 mil. dolarů. A věděli jste například, že Michale Chaloupková, členka představenstva ČEZ, neuspěla při usilování o práci soudkyně?

V Leadership Games nechceme neúspěch tabuizovat. Naopak, chceme se o něm bavit, protože těžká životní situace je pro autentického leadera příležitostí k růstu. A to i v případě, že končí nezdarem. Dokážou se totiž z nezdaru poučit a příště se v obdobné situaci již zachovat jinak.

 2) Vidí svou vizi i v černočerné tmě

Abychom se dokázali poučit z dílčích chyb, potřebujeme mít vizi toho, kam celkově směřujeme. Když totiž všechno ostatní selže (zbankrotujeme, přátelé na nás zanevřou), je vědomí vlastní vize a poslání to, co nás udrží nad vodou a dává nám sílu vstát a pokračovat (vnitřně nás motivuje).

Situace, kdy o všechno nedobrovolně přijdeme, je podobná situaci, ve které dobrovolně žijí mniši. Označuje se jako Monk Moment. Když totiž nemáte co ztratit, získáte nekonečný potenciál. Vaše smýšlení se otočí naruby a místo uvažování nad tím, co jste ztratili, se soustředíte na to, co vše chcete získat.

3) Selhání mění v inovace

Kombinace ambiciózní vize a dílčího selhání je ideálním podhoubím pro vznik inovací. Jak říká Elon Musk: Pokud neselháváte, nejste dost inovativní. Protikladem k takovému podhoubí je, možná překvapivě, plán. Když známe přesný plán cesty, dojdeme do cíle snadno. Nic nás však nepřinutí přijít na něco inovativního.

Držte se proto své vize a nebojte se vydat na neprobádanou cestu k jejímu splnění. Možná narazíte na divokou řeku nebo hlubokou průrvu. Třeba se vrátíte a zkusíte najít jinou cestu. Třeba přes ně zkusíte přehodit lano, ale selžete, protože bude moc krátké. A třeba na desátý pokus vymyslíte vznášedlo a překážky nakonec překonáte. Což byste určitě na rovné, naplánované pěšince nezažili, a nic nového tak nevymysleli.

 4) Strach jim nebrání jednat

Žádnému autentickému leaderovi proto nechybí ani kuráž. Neznamená to, že necítí strach. Naopak, bojí se. Nedovolí ale strachu, aby mu bránil. Za splněním své vize si jde a jedná. Díky této kuráži se sice autentický leader občas dostává do těžkých životních situací. Je to ale opět kuráž, díky které dokáže ve své vizi pokračovat dál a další příležitost proměnit v úspěch.

Svou kuráž ostatně ukázalo i všech sedm autentických leaderů, které jsme do projektu Leadership Games pozvali. Nebáli se mluvit o své těžké životní situaci a svém neúspěchu. A kuráž ukázali i ve chvíli, kdy jsme je postavili před hravý úkol, o kterém dopředu nevěděli. Jak si poradili v obou situacích, se můžete podívat v jednotlivých videích Leadership Games.

4 kroky, abyste ztrátu motivace nemuseli už nikdy řešit u sebe ani u ostatních

Motivace a její ztráta je velké téma současnosti. Těšíte se do práce? Přicházíte domů ztrhaní? Dokážete nadchnout pro úkol sebe i své kolegy? Osvojte si naše čtyři kroky a otázku motivace už nebudete muset nikdy řešit. Prostě vás ani nenapadne.

Motivace je o vnitřní energii. Když nás práce vnitřně motivuje, nestojí prakticky žádné úsilí. Dokonce nás může i nabíjet. Představte si činnost, kterou rádi děláte ve volném čase. Musíte se do tenisu, výletů s dětmi nebo do čtení knížek nutit? Nebo si představte děti při hře – jakoby objevily nějakou bezednou studnu s energií. Stejně jednoduše by to mělo fungovat i s prací, která nás živí a kterou děláme ve veškerém zbývajícím čase. Bohužel to tak mnohdy není. Proč?

Obecně rozlišujeme dva typy motivace – vnitřní a vnější. Na vnější působí stimuly jako peníze, uznání okolí, povýšení atd. Naopak vnitřní motivace jde cestou naplnění, seberealizace a čisté radosti z činnosti (představte si děti při hře). Není nic špatného, když usilujeme o vyšší plat. Problém nastává, když vnější motivace převládá, nebo je dokonce jediným stimulem k práci.

Proč vnější motivace nestačí?

Mnoho manažerů má bohaté zkušenosti s vnější motivací k práci. Vystačí si s tím, že je povolání dobře živí a získávají za něj uznání okolí, aniž by je nějak vnitřně naplňovalo. Zpočátku taková práce může přinášet i radost. Problém je, že vnějškově motivovaná radost má krátkou trvanlivost. Jakmile se vyčerpá, přichází nespokojenost a pocit vyhoření.

 

Práce motivovaná zvnějšku je totiž vykoupená neadekvátní dřinou. To, co by jiného vnitřně naplňovalo a dělal to s nenucenou elegancí, je pro nás řehole, která znamená pouze pověstný pot a slzy. Můžeme se tak sice dostat na vrcholné manažerské pozice, bez převažující vnitřní motivace ale vždy skončíme kus pod naší nejvyšší metou.

 

Co tedy dělat, abychom ztrátu motivace nemuseli už nikdy řešit u sebe ani u ostatních?

Nechte vyniknout vnitřní motivaci, a objevte tak práci, do které se s chutí vložíte celí:

1) Zapátrejte po svém přirozeném talentu neboli flow

Kdo má to štěstí, že si vybral správnou školu i první práci, už jen pokračuje v zahájené cestě. My ostatní musíme hledat. Prvním a nejdůležitějším krokem je zapojení přirozeného talentu. Přirozeným talentem může být cokoli. Jednání s lidmi, práce s čísly, kreativní činnost a mnoho dalšího. Je to taková činnost, která vás pohlcuje a při které přestáváte vnímat čas i okolí. Jste totiž ve stavu naprosto soustředěné motivace, jinak řečeno ve flow.

Flow se projevuje pocitem spontánní radosti a nadšení při jakékoliv činnosti. Zkuste si proto vzpomenout, co vás bavilo jako dítě ve školce nebo na základní škole, co jste dělali ve volném čase a v čem jste byli dobří bez velké námahy. Pro někoho to byl tělocvik, jazyky nebo matematika. Pro jiné byly tyto předměty noční můra.

2) Nenechte se zmást naučenými dovednostmi

Pozitivní emoce při práci pochopitelně samy o sobě nestačí. Nezbytné jsou také dovednosti. Za dovednostmi stojí tisíce hodin práce, discipliny, úspěchů i nezdarů. A přeskočit tuto fázi získávání praxe prostě nejde.

Ale pozor, je potřeba odlišit dovednosti, které podporují náš přirozený talent, od dovedností, které s ním nesouvisejí a jsou pouze naučené. Proto si ze školy neberte příklad zcela. Jako dětem nám učitelé vnucovali, že úspěchů dosažených snadno si nemáme vážit, a naopak nejvíce sil máme věnovat předmětům, které nám nejdou. A tak jsme v dobré víře pracovali na nesprávných dovednostech, které nerozvíjely naše silné stránky, ale pouze kompenzovaly naše stránky slabé.

Při rozvíjení přirozeného talentu dovednostmi proto neřešte, co říkají ostatní. Věnujte se tomu, co ve vás budí nejvíce pozitivních emocí a kde se cítíte nejvíce ve flow. Protože lidé, kteří dělají svoji práci s vášní, získávají dovednosti rychleji a snáze než ti, kteří se do práce nutí.

3) Uvědomte si, jak velký dopad má vaše vnitřní motivace na okolí, a pracujte s tím

Lidé se cítí dobře v přítomnosti osob, které si na nic nehrají (jsou autentické) a vyzařují energii a nadšení. Ostatně, neverbální projev je dominantní složkou lidské komunikace. Jděte proto svému okolí příkladem a inspirujte ho (z vlastní podstaty slova in spiro, tedy dávat energii).

4) Vnímejte flow ostatních

Jakmile se naučíte nastartovat vnitřní motivaci ostatních a vnímat jejich přirozený talent, stanete se zcela autentickými leadery. Pomohou vám k tomu slova Alberta Einsteina: Každý je génius. Ale pokud budete posuzovat rybu podle její schopnosti vylézt na strom, bude celý svůj život žít s vědomím, že je neschopná.

Děkujeme Vám
Udělali jste významný krok k tomu stát se autentickým leaderem. V nejbližší době se Vám ozveme.

Šiřte naši filozofii dále