Archive for Leden, 2017

Future of Education

I am so excited to be part of Abundance 360 Summit in LA with Peter Diamandis. My purpose of coming is about exploring the future of education. I believe that the way we (not just our children) learn is going to fundamentally transform over the next decade.

The top 5 technologies that will reshape the future of education:

1. Virtual Reality which can make learning truly immersive

2. 3D printing will allow students to bring their ideas to life

3. Machine Learning will make learning adaptive and personalized

4. Artificial Intelligence or „An AI Teaching Companion will personalize the lesson for the specific student and his needs

5. Sensors & Networks are going to connect everyone, making access to rich video available at all times

5 guiding principles for future of education: 

Given that in a relative near-term future robotics and artificial intelligence will allow any of us, from age 8 to 108, to easily and quickly find answers, create products or accomplish tasks, all simply by expressing our desires. In this future, what attributes will be most critical for our children to learn to become successful in their adult life? What’s most important for educating our children today?

For me it’s about passion, curiosity, imagination, critical thinking and grit.

1. Passion: You’d be amazed at how many people don’t have a mission in life… A calling… something to jolt them out of bed every morning. The most valuable resource for humanity is the persistent and passionate human mind, so creating a future of passionate kids is so very important.

2. Curiosity: Curiosity is something innate in kids, yet something lost by most adults during the course of their life. Why? In a world of Google, robots and AI, raising a kid that is constantly asking questions and running “what if” experiments can be extremely valuable. In an age of machine learning, massive data and a trillion sensors, it will be the quality of your questions that will be most important.

3. Imagination: Entrepreneurs and visionaries imagine the world (and the future) they want to live in, and then they create it. Kids happen to be some of the most imaginative humans around… it’s critical that they know how important and liberating imagination can be.

4. Critical Thinking: In a world flooded with often-conflicting ideas, baseless claims, misleading headlines, negative news and misinformation, learning the skill of critical thinking helps find the signal in the noise. This principle is perhaps the most difficult to teach kids.

5. Grit/Persistence: Grit is defined as “passion and perseverance in pursuit of long-term goals,” and it has recently been widely acknowledged as one of the most important predictors of and contributors to success.

EXAMPLES OF MODULES TO BE ADDED/INCLUDED IN THE FUTURE EDUCATIONAL SYSTEMS

Module 1: Storytelling/Communications

Module 2: Passions

Module 3: Curiosity & Experimentation

Module 4: Persistence/Grit

Module 5: Technology Exposure

Module 6: Empathy

Module 7: Ethics/Moral Dilemmas

Module 8: Creative Expression & Improvisation

Module 9: Coding

Module 10: Entrepreneurship & Sales

Module 11: Language

Mindsets for the 21st century:

One of the reasons I really like Peter is because he is also talking about the importance of mindsets, and not just the abundance and exponential mindset for entrepreneurs and CEOs.

Many “mindsets” are important to promote. Here are a couple to consider:

Nurturing Optimism & An Abundance Mindset:

We live in a competitive world, and kids experience a significant amount of pressure to perform. When they fall short, they feel deflated. We all fail at times — that’s part of life. If we want to raise “can-do” kids who can work through failure and come out stronger for it, it’s wise to nurture optimism. Optimistic kids are more willing to take healthy risks, are better problem-solvers and experience positive relationships. Finally, helping students understand (through data and graphs) that the world is in fact getting better will help them counter the continuous flow of negative news flowing through our news media.

When kids feel confident in their abilities and excited about the world, they are willing to work harder and be more creative.

Tolerance for Failure:

Tolerating failure is a difficult lesson to learn and a difficult lesson to teach. But it is critically important to succeeding in life. This should be reproduced in the classroom: kids should try to be critical of their best ideas (learn critical thinking), then they should be celebrated for ‘successfully failing’ — perhaps with cake or balloons.

3 největší lekce o spolupráci, které jsme se naučili v roce 2016

Když umíte vést sám sebe a víte, kdo jste, dokážete lépe přistupovat ke spolupráci s jinými lidmi. Ruku v ruce s tím přicházejí výsledky a dlouhodobá spokojenost. Autentický leadership mění lidem životy, mění způsob, jak firmy fungují. Není to o soutěživosti a konkurenci, ale o spolupráci. Ta byla velkým tématem i pro nás v ATAIRU a to hned na několika rovinách.

3 nejvetsi lekce o spolupraci_ATAIRU 2016_01

Žádná velká věda, ale…

Když jsme si procházeli lekce, které jsme se naučili, sami jsme se nad nimi zarazili a říkali jsme: “Tohle přece není nic nového!”  Uvědomili jsme si na tom však zase o něco víc, že vědět je jedna věc a druhá si to odžít v každodenních situacích.

3 nejvetsi lekce o spolupraci_ATAIRU 2016_02

1. lekce: Spolupracovat s různorodým týmem bolí. Když však jednotlivým lidem záleží na společném výsledku, vede to k jeho zlepšení a posílí to celý tým.

Naše strategické týmové setkání: Na začátek schůzky celého týmu jsme si chtěli představit nově definované poslání, abychom se na něm sladili s celým týmem. Celý tým byl zahrnutý do počátečních fází, finálně to však řešilo už jen pár z nás. Vzali jsme v potaz všechny počáteční připomínky a když jsme jim poslání představovali, fakt jsme na naši práci byli hrdí. Šli jsme do toho tedy s tím, že jde o hotovou věc a žádnou velkou diskuzi jsme nečekali. Opak byl však pravdou a rázem jsme se ocitli ve vyostřené diskuzi, které většině z nás nejsou přirozeně příjemné. A tak první instinktivní reakce byl pocit naštvání. I když vědomě víme, že nejde o osobní kritiku, ale „té věci”, emočně to s vámi hází. Odskočit si na záchod nebo se projít po kanceláři je jednoduchý trik, jak se uklidnit, otevřít hlavu a začít naslouchat. Postřehy od zbytku týmu byly nakonec velmi užitečné a přínosné.

Při každé takové diskuzi, se držíme tří zásad:

  1. Máme před sebou dlouhodobý cíl –  tedy proč děláme, co děláme, je jasné pro každého z nás.
  2. Vytváříme prostředí, kde každý může otevřeně, bezpečně a přímočaře říkat, co si myslí.
  3. Učíme si vzájemně naslouchat a sdělovat si kritiku s respektem. Když na kritiku dojde, jde k věci a týká se projektu.

Na konci dne jsme byli všichni emočně naprosto vyčerpaní, ale racionálně jsme věděli, že jsme se i tou nepříjemnou diskuzí posunuli dál. V tom všem je důležitý ještě jeden moment – dokážeme si zpětně říct, jak naštvaní jsme v tu danou chvíli na sebe byli, vzájemně se ocenit, pochválit a zasmát se.

Jiné úhly pohledu, zkušenosti, zažité kulturní vzorce v našem týmu fungují jako klíč k bohaté a hluboké diskuzi a lepšímu – promyšlenějšímu, konzistentnějšímu a dlouhodobě trvalejšímu – rozhodování.

3 nejvetsi lekce o spolupraci_ATAIRU 2016_03

2. lekce: Čím více lidí spolu pracuje, tím důležitější jsou jasná pravidla fungování. Standardizace ve fázi růstu uvolní ruce a čas.

Během podzimu jsme navštívili konferenci Rogera Hamiltona v Londýně, v Moskvě jsme pracovali s ruským Microsoftem a v Tokiu jsme zahájili první ATAIRU program pro japonské manažerky. Tým se rozrostl o další členy. Byli jsme více vidět na akcích i v médiích. Natočili jsme Ledaership Games, vydali e-book. Zkrátka a dobře, bylo toho moc, a způsob, kterým jsme pracovali, přestal fungovat. Ani ne tak navenek jako dovnitř.

Protože, když začne vaše firma růst, první o co přijdete, je čas. A ten lze získat dvěma způsoby: Rozšířit tým nebo vylepšit standardy týkající se produktů a procesů. Obojí jde samozřejmě dohromady.

Co se týmu týče věděli jsme, že je potřeba, aby fungoval hladce. Dlouhodobě nad tím přemýšlím tak, že když budeme mít v rámci firmy a týmu jasně nastavené hranice (role a zodpovědnosti) a směr (kam dlouhodobě jdeme), dá nám to svobodu a flexibilitu.

Mezinárodní zkušenost nám ukázala, že náš produkt je skvělý. Autentický leadership funguje i v extrémech diametrálně odlišné kultury. O to víc, jsme cítili smysluplnost a prospěšnost toho, co děláme. Objevilo se však jedno ALE. Když si vezmu příklad z výrobního odvětví – je rozdíl, jestli vyrobíte ročně 50 nebo 500.000 židlí. Podobně u nás je to o zjednodušení přípravy workshopů a celkovou systematizaci komunikace. Začíná to u maličkostí, jako třeba příprava prezentací a workbooků.

Pravidla a systém vytvoří dobrý základ a uvolní ruce. Za rok už to může být jinak, záleží kam se posuneme, záleží na kontextu.

3 nejvetsi lekce o spolupraci_ATAIRU 2016_04

3. lekce: Někdy je důležitější, čemu řeknete ne, než to, čemu řeknete ano.

Na začátku bylo mé nadšení a nová vášeň točit videa. S Yemim jsme vymysleli koncept a pustili jsme se do natáčení. Pak přišla postprodukce – stříhání a zkracování. Zcela pohlcení přípravou a samotným natáčením, jsme tolik neřešili následnou kampaň. Z původního záměru umístit videa na náš web, sešlo. Ten na to nebyl stavěný. Našli jsme si tedy agenturu a pustili se do nové webové stránky. To odkrylo další nedokonalosti. A tak jsme to vzali z gruntu – nastavili jsme nový branding a vizuální styl. Nakonec příprava kampaně a hurááá, představili jsme Leadership Games.

Leadership Games team

Že jsme měli postupovat opačně? To víme taky. Na začátku jsme se nechali unést nadšením, časový tlak se pak postaral o své. Každopádně všechny fáze byly důležité. Jen jsme je mohli zrealizovat v jiném pořadí. Stejného efektu bychom byli dosáhli s mnohem větší lehkostí a menším úsilím.

Říct ne, totiž nemusí znamenat tvrdé odmítnutí: “Ne, nikdy.”, ale zodpovědné rozhodnutí: “Teď ještě ne, až za čtvrt roku.” nebo “Teď ne, nejdříve doděláme tohle.” Promyslet si časovou a logickou posloupnost kroků a počkat na správnou chvíli. Ušetří to čas, peníze i vaši energii.

time for a new adventure

Letos zase o kousek výš

I letos chceme růst. Ale půjdeme na to odjinud. Chceme lépe pracovat s prioritami, zaměřit se na méně věcí s větším dopadem a na vnitřní procesy. Kromě toho chceme zase dělat chyby. Ale už ne ty stejné, jiné. Takové, které nás posunou, zas dál. O kousek výš.

Dominika Kolowrat – Krakowská: On the origins and traditions, duties and pleasures

Your life story is really interesting. You graduated from a Law University, became an advocate and then got engaged in fashion business. You met Tomáš Kolowrat and after he died, you turned to asset management. I wonder to what extent it was your choice and how big the influence of your call of duty, and the responsibility toward family traditions and your origins, were. I know that life is not an “if game”; however, if you had got the chance, would you have decided differently? 

judr-dominika-kolowrat-krakovska_interview

JUDr. Dominika Kolowrat-Krakowská

You are absolutely correct, life does not play “if game” and I approach all the obstacles that destiny puts across my way as challenges which I have to humbly accept and try to deal with as best as I can, so that “at the end of the day” I can stop, look behind and tell myself: you did the best you could.

Some events really were not my choice. I am not the type who cries over her destiny adversity. I am rather grateful for the fact that nothing is decided in advance and all unexpected occasions taught me something new. I would have never imagined that one day I would be dealing with a forest business plan, beaver protection, asset management or palace insurance, and a number of charity projects. And this is just a little part of the real scope of my activities.

So, the saying “noblesse oblige” or origins obliges is still valid in the 21st century? How do you fulfil this obligation? 

Let me amend that saying a bit to “promise obliges”. I promised to my life partner, František Tomáš Kolowrat-Krakowský, on his last day that I would take care of everything: of our under-aged children, family assets, restitution claims, charity, there were many things to deal with. And I kept that promise and believe that Tomáš is satisfied…

I often notice that nothing stands nowadays; a word given has no value. I personally strive to meet all my obligations, to behave so that I fully meet the trust bestowed on me by Tomáš and our children. I would be really glad if such terms like “honour” and “decency” which are perceived rather as a weakness than a strength or natural trait would rehabilitate again.

Traditional noble families, besides bringing innovations, paid attention to asset management and its aggrandizing like good economists, put in today’s terms. How do you personally perceive this life mission and overall social context and conditions under which you fulfil the task? 

I perceive this tradition mainly as a responsibility to my ancestors, to the “roots”, my children, and society in which I live and act. Tradition is not an obsolete thing at all, it is not fossilised and dysfunctional. On the contrary, after all these years I have been managing family assets, I again experience concluding agreements by a “handshake”.

This is truly the right tradition showing not being ashamed of my behaviour, enjoying trust from people around me and prospering as well as increasing wealth under these conditions. Not by deception, by making quick profit at the cost of disappointing a business partner because I have, simply put, “fleeced him out of his money”. If this model was adopted by the majority in our society, our little country would enjoy really good times.

Let’s move from the profit-making activities to the sponsoring ones. The list of your charity projects is unbelievably long and almost took me back to medieval times when aristocracy supported art, music, and theatre. In your case, it is the support of artists through the project Young Czechoslovak Artists, support of a theatre and cooperation with the Prague Shakespeare Company, support of children and disadvantaged people through the Endowment Fund Kolowrátek, a horse riding project… How do you select the projects and is there a new one you would like to include? 

I was always interested in the lives of concrete people; we have never contributed – no, it is not plural majestatis and I am speaking about “our” Endowment Fund Kolowrátek – in a blanket manner, without a concrete “receiver”. Gradually (besides the partners who have been supported by Kolowrat-Krakowská family already for hundreds of years, like the National Theatre) we have focused on young people, partly those who are disadvantaged at the starting line, especially disabled children from socially disadvantaged families, and partly those who on the contrary received a lot, they are exceptionally gifted, but they do not have means to be able to develop their talents appropriately.

I perceive you as a very brave woman with a great inner strength. Taking over the asset management after your partner’s death, bringing up two little children. Where did your inner strength come from?

My children and mum were the biggest help. They, as well as my friends and colleagues, were giving me energy. I am a life optimist and of course I also believe that Tomáš is still with me and keeps his fingers crossed…

Endowment Fund Kolowrátek

Endowment Fund Kolowrátek

How do you generally perceive the situation of women and widowed women at present?

First of all, it is of paramount importance at what age or what life situation a woman becomes a widow or what the reasons for her living without a partner are. However, I generally believe in the saying “He who does not strive after his happiness shall have none”. So, if I have healthy hands and head, I can manage practically anything. I always find amusing to hear some women, or rather their self-proclaimed speakers from the political field, crying: we want more rights, more possibilities, more leading positions and chairs on the boards. But this is not the case. On the other hand, I would be offended if I received – by strange quotas – some advantage or priority at the expense of somebody who is more capable than me. Yes, the Bible has always emphasised protection of orphans and widows because they had no support at all. But fortunately, it is not this way anymore. Life simply goes on and I can’t freeze in the moment when I (and my children) lost the closest person 12 years ago…

What makes you happy and what are you looking forward to? 

I have reasons to be happy every day and I am looking forward to every new positive challenge. It is very important to find something nice every day, be it just the smallest thing which somebody else wouldn’t think it’s even worth mentioning…

Photo By Michal Linhart

The interview was published in Czech & Slovak Leaders magazine.

Děkujeme Vám
Udělali jste významný krok k tomu stát se autentickým leaderem. V nejbližší době se Vám ozveme.

Šiřte naši filozofii dále