Archive for Únor, 2017

Jak mít užitek z rýpala?

foto: pilbox.themuse.com

Lucie se ptá

Představte si, že při prezentaci strategie nového produktu vás kolega zasype otázkami typu: „To jsem zvědavý, jak to bude fungovat.“ „A co tohle riziko?“ „Co nám to přinese, když nad tím trávíme tolik času?“ Zdánliví potížisté jsou v každém kolektivu a energii berou lídrům i kolegům. Na HR fórech je lidé dokonce dělí do různých kategorií a typů − od věčných brblalů přes zbabělce po oběti a krále či královny humbuku. Máte pocit, že tito jedinci okamžitě všechno jen kritizují, vaši práci neocení a tím demotivují celý tým. Kolega si od druhého může odsednout, „odhlučnit se“ nebo prostě jednou začas odkázat věčného stěžovatele do patřičných mezí. Jako jeho šéf to ale musíte vyřešit zodpovědněji a pokud možno tak, abyste byli schopní dlouhodobě vyjít.

V týmu mám lidi, kteří neustále vidí všechno černě. Jak s nimi pracovat?

Radka Dohnalová odpovídá

Není kritika jako kritika. Ze všeho nejdříve je potřeba poznat, zda váš kolega vidí rizika od přírody a upozorňuje na ně ne proto, že by tím chtěl někoho shodit, ale protože mu na tom záleží. Nebo zda jde o ,,rejpala“, který vyvolává rozepře a kritizuje z principu. Takové není dobře mít v týmu. Ty, kteří vidí rizika, je naopak dobré si udržet.

Že takový člověk demotivuje tým a nedokáže nadchnout lidi? Pracujte s ním na tom, jakým způsobem kritiku sděluje. Může být vyjádřena i tak, že posune celou diskusi dopředu. K tomu je důležité, aby dotyčný vyzdvihl i něco přínosného a uznal práci druhého. A teprve potom sdělil rizika a jejich dopad na celkovou situaci nebo projekt. Nakonec třeba přidal své podněty k siskusi a návrhy dalších kroků.

Úkolem lídra je v tomto ohledu nastavit očekávání od jednotlivých členů týmu a jejich přínos pro ostatní. Někteří přinášejí nápady, jiní vidí rizika realizace či dotahují.

Abyste dokázali uřídit diskusi, pomůžou vám otázky: PROČ + CO + KDO + KDY + KDE + JAK. Jsou položené v tom sledu, jak to má mozek rád. Proč něco děláme? Jak toho docílit? Každému je přirozenější jiný typ otázek a v takových odpovědích tkví jejich největší přínos.

Kreativním lidem je blízké vymýšlet nápady a dobře reagují na otázku CO. Otázka KDO sedí těm, kteří jsou orientovaní na lidi. U otázky KDY a KDE mají největší přínos lidé, kteří přemýšlí nad realizací témat v čase a prostoru. A právě ,,negativní kolegy“ zajímá způsob fungování – JAK.

Jako lídr si to s nimi ujasněte. Jejich správně mířené ,,rýpnutí“ může věcem pomoci.

Redaktorka Lucie Hrdličková se zaměřuje na problematiku života v korporacích. 

Ilustrace: Jan Hunter Doležálek

Tento sloupek byl psán pro týdeník Ekonom a byl publikován 12.1. 2017

Půlúvazek je „drahý“

Lucie se ptá

České firmy zatím neumí poloviční a částečné úvazky. Alespoň to tvrdí třeba matky nebo babičky, které by rády skloubily práci s péčí o rodinu. Nabídek pracovat na částečný úvazek v Česku přibývá pomalu. Podle statistik takto pracuje asi šest procent žen. Třeba v Německu je to 38 procent žen. Ty, které už u nás s tímto formátem mají nějakou zkušenost, poznamenávají, že praxe zkrácených úvazků není úplně snadná. „Už jsem si zvykla, že jsem stejně celý pátek na telefonu,“ uvádí jedna manažerka s částečným úvazkem. Často, zejména od žen, lze také slyšet, že si smluvený volný čas musí napracovat do zásoby. Ovšem za peníze odměřené podle zkráceného úvazku.

Šéfové i zaměstnanci se zjevně tento model práce v Česku teprve učí. V době, kdy roste u různých skupin uchazečů o práci požadavek na flexibilitu, se ale zdá být jeho osvojení nutností. Jak předejít tomu, aby částečný úvazek končil u neustálých přesčasů či u home officu?

Radka Dohnalová odpovídá

Nejprve rychle analyzujme situaci. Ujistěte se, že je vaše práce na půlúvazek vhodná. Pokud ano, je čas nastavit si pravidla. Víte, co vlastně přesně obnáší mít půlúvazek ve vaší situaci a co se od vás očekává? Sedíte v kanceláři od pondělí do středy, nebo řešíte půlúvazek určitým počtem hodin rozložených do všech dní v týdnů? Je rozdíl, jestli tvoříte kreativní obsah a řídíte se deadlinem, mezitím si práci sami plánujete dle svého, nebo řídíte chod celého systému a vaše práce je závislá na práci jiných.

Nedílnou součástí úspěšné dohody je mít šéfa, který svůj tým v půlúvazku a flexibilitě podpoří. Domluvte si, kdy jste v kanceláři, kdy na telefonu, jak řešit ad hoc situace a také kdy k dispozici nejste. Ať od sebe vzájemně neočekáváte něco, co nelze. Poloviční úvazek je skvělá věc, ale není zadarmo.

Vyžaduje ústupky i vzájemný respekt. Pro zaměstnavatele je často jednodušší mít někoho na plný úvazek, protože nemusí vymýšlet nové mechanismy fungování týmu.

Půlúvazek je náročnější na organizaci, plánování a komunikaci. A na to není každý zcela připraven. Pro šéfy, kteří jsou zvyklí na stávající systém, může být takový nový model velkou výzvou. Ne že by nechtěli, jen nevědí, jak přesně se k tomu postavit.

Mohou mít pocit, že se bude pracovat s novým modelem starým způsobem. Ale to nejde. Žijeme v době, kdy pravidla fungování firem může určovat každý, kdo ve firmě pracuje. Buďte předvídatelní, plánujte, naslouchejte, veďte oboustraný dialog. Je to dynamický proces a každá z těchto věcí vám pomůže půlúvazek dobře nastavit.

Co s „toxickým“ kolegou?

 Lucie se ptá

Téměř v každém pracovním kolektivu se nacházejí lidé, které odborníci nazývají toxickými. Někteří jen kazí náladu, jiní se na vás pověsí a najednou zjišťujete, že s vámi vlastně soutěží a soutěží.

Americký institut stresu vydává pravidelné průzkumy o tom, co stresuje lidi v práci. Ve třetině případů to jsou další lidi. Přehnaně soutěživý kolega dokáže prý otrávit život natolik, že až v polovině případů končí pracovní roztržky odchodem člena týmu. Toxický člověk v týmu dokáže vytvořit podobné ovzduší, jako když vám kamarádka na střední neustále předhazovala svého hezčího přítele, své modernější oblečení a první auto. Takovou kamarádku jste později vytočení na maximum prostě odřízli. S kolegou, s nímž máte nedej bože předložit novou koncepci pro fungování vašeho oddělení nebo finanční plán, to bohužel nejde. Ještě než s tím půjdete za šéfem nebo na personální, zkuste to vyřešit sami.

Mám kolegu v práci, se kterým musím spolupracovat, ale mám pocit, že se mnou soupeří. Co s tím?

Radka Dohnalová odpovídá

Soutěživost není zlá věc. Nejprve je ale dobré  zanalyzovat, zda individuální zájmy nepřesahují společné. Nejprve tedy hledejme, zda máme sladěné společné cíle. Pokud ne, řešení se hledá opravdu velmi těžce. Splupráci je často lepší ukončit.

Pokud máme společné cíle, ale individuální postoj převyšuje společný, ať už z důvodu vlastního ega, nebo proto, že si lidsky nesedneme, je potřeba přistoupit k otevřené racionální diskusi. Jinak v nás bude přetrvávat hořká pachuť. Je dobré si definovat původ soutěživosti a napjatých vztahů. Velká část problémů vychází z nedorozumění, které v globálním přesahu firem může plynout z kulturních odlišností.

Sama jsem se opakovaně nepohodla se svojí byznys partnerkou v Japonsku – co jedna z nás brala, že jsou podklady pro diksusi nad rozpočtem, druhá vnímala jako konečné rozhodnutí. Série takových typů nedorozumění vedla k tomu, že jsme se začaly přetahovat a začaly pochybovat o důvěře jedna v druhou a o celém smyslu spolupráce. V tu chvíli je potřeba pročistit atmosféru. Na povrch mohou vyplouvat staré křivdy, osobní nesrovnalosti, ale také tady jsou objektivní fakta, kterým je potřeba se věnovat  a založit na nich diskusi. Hrozí bouřka – jinak dlouhá, jinak prudká, jinak ničivá nebo obohacující. I ta ale patří ke koloběhu partnerských vztahů.

Jen fakta nám pak dokážou odhalit, zda konflikt dává smysl, nebo ne. Ať už to skončí shodou, jinou dohodou, nebo tím, že se shodneme, že jsme se neshodli. Díky dialogu a diskusi v sobě necháváme zášť, křivdu nebo ublížení. Ať to dopadne jakkoliv, je jasno.

Redaktorka Lucie Hrdličková se zaměřuje na problematiku života v korporacích. 

Ilustrace: Jan Hunter Doležálek

Tento sloupek byl psán pro týdeník Ekonom a byl publikován 8. 12. 2016

Dostala jsem práci v zahraničí. Jak to mám říct manželovi?

Lucie se ptá

Manželka světoběžnice balící ochotně kufr ve chvíli, kdy manžel dostane novou práci v zahraničí, je zcela obvyklý model. Co když ale v životě páru vyvstane opačná situace a dojde k prohození rolí? I v Česku přibývá manažerek, které dostávají nabídky povýšit a vrhnout se do světa. Jenže to řeší mnohem více než muži. Co tam bude dělat on? Zvládneme to? Můžeme děti vláčet po světě?

Asi není potřeba dál rozvádět otázky, které nás všechny napadnou. „Nikdo z nás nemůže mít úplně všechno,“ opakuje životem a firmami protřelá šéfka Facebooku Sheryl Sandbergová v rozhovorech a ve své knize Lean in.

Všechny topmanažerky říkají, že je to vždycky otázka kompromisů. Víme, že je musíme s protějšky probírat. Jenže jak se nám svěřila jedna, která má nakročeno k úspěšné kariéře, brzdí ji v tom obavy. Mám kariérní příležitost do ciziny a partner se bude muset vzdát své práce. Neohrozím tím náš vztah?

Radka Dohnalová odpovídá

Ohrozíte. Vztah je ale v ohrožení od chvíle, kdy se stává vztahem. Přesun do jiné země bude každý prožívat jinak. Záleží na několika věcech: prvně na velikosti ambicí a typu práce, kterou partneři dělají. Jestli má jeden z vás větší míru flexibility díky typu práce, kterou dělá, například novinář, programátor či architekt, bude to pravděpodobně snažší, než když máte oba pod sebou větší týmy.

Pokud podnikáte nebo pracujete v korporátu, váš vztah bude vyžadovat více ústupků.

Je důležité, aby váš partner mohl nějak pokračovat v tom, co dělal předtím. Může to být i příležitost pro další studium a zlepšování dovedností. Partner nás udělá šťastným do určité míry, nesmí však chybět element toho, co vás baví a naplňuje.

Je dobré si uvědomit, na jak dluho volíme život jinde, jak dlouho bude trvat, než se nové situaci a změnám přizpůsobíme. Jsou-li změny dočasné, může to vést k obohacení.

Znám řadu vztahů, kdy se manžel na dočasnou dobu vzdal své kariéry a staral se v zahraničí o děti. Sama jsem to prožila se svým manželem. Ve chvíli, kdy jsem se dostala na Harvard, jsem byla těhotná, manžel udělal ústupek v tom, že si vzal rok volno. Věděl, že je to pro mě unikátní příležitost, a vzali jsme ji také jako možnost být spolu, užít si sebe navzájem jako rodiny a cestovat.

Bylo to rozhodnutí, které vyžadovalo ústupky, ale zároveň dávalo smysl nám oběma. U vztahů je jedna z nejdůležitějších věcí, abychom dobře nastavili očekávání a změny jsme byli schopni komunikovat. Není to jednoduché. Ale díky tomu můžeme budovat dlouhodobě udržitelné a spokojené vztahy.

 

Redaktorka Lucie Hrdličková se zaměřuje na problematiku života v korporacích. 

Ilustrace: Jan Hunter Doležálek

Tento sloupek byl psán pro týdeník Ekonom a byl publikován 10. 11. 2016.

Key learnings from Abundance 360

Convergence Catalyzer

We tried different technologies. I was completely amazed by trying Virtual Reality and Augmented Reality and how it can enhance learning. It was such immersive, engaging and fun experience. Clearly, this will be the key technology in the future of education.

Leadership in exponential times

With Arianna Huffington

With Alex Kipman

With Peter Diamandis

Abundance 360 Summit

Abundance 360 Summit is the conference focusing on exponential technology and leadership in exponential time. As the main claim of the summit says: We live in the world of abundance is one thing. Creating it is another. The Summit is taking place 29-31 January 2017 in LA hosted by entrepreneur Peter Diamandis. My purpose of coming is about exploring the future of education. I believe that the way we (not just our children) learn is going to fundamentally transform over the next decade.

 

Děkujeme Vám
Udělali jste významný krok k tomu stát se autentickým leaderem. V nejbližší době se Vám ozveme.

Šiřte naši filozofii dále