ATAIRU podruhé v Japonsku: Ztraceno v překladu

fullsizerender-kopie

Na naši druhou návštěvu Japonska se nelze dívat jen z jednoho úhlu pohledu. Různé věci jsme totiž prožívaly velmi odlišně. Na otázku: „A jak jste se vlastně měly?“ Tedy není jedna přímá odpověď… O některých věcech můžeme říct, že byly „Super!“ Některé však stále ještě vstřebáváme.

Jednak jsme jely do Japonska kvůli workshopům, které probíhají v rámci našeho prvního programu autentického leadershipu pro japonské manažerky, který jsme zahájily letos v září. Ty byly naprosto úžasné hned z několika důvodů: Atmosféra workshopů byla plná pozitivní energie i obohacujících diskuzí. Bylo to pro nás další potvrzení toho, že koncept a témata autentického leadershipu fungují bez ohledu na kulturu. Právě z toho jsme měly trochu obavy. Japonsko je v ženském leadershipu pozadu za Evropou a Amerikou a pro ženy je skoro nemožné skloubit práci a rodinu. Autoritativní přístup, který v japonském managementu převládá a je typický, je natolik tvrdý, že jsou postaveny před volbu „buď – anebo“. Potvrdilo nám to několik žen, které se buď do vlastního podnikání pustily, nebo se ve firemní hierarchii vypracovaly na vysoké pozice. Osobní příběhy těchto žen jsou silné.

Autentický leadership je o spolupráci. Jedno velké téma, o které nejen sdílíme při workshopech, ale sami jej prožíváme. Se všemi výkyvy, úspěchy a pády. Právě na naši spolupráci s Japonskem se hodí označení „zajímavé“ se všemi rozporuplnými pocity, které s tímto slovem máte spojené. Zcela odlišná kultura totiž výkyvům ve spolupráci dodává nový rozměr, který se učíme zvládat s odstupem a nadhledem. Dále v blogu se dočtete o čtyřech fázích, které jsou typické pro přizpůsobení se cizí kultuře. A protože ne vše je vždy růžové, i o tom chceme napsat, protože i to k životu patří. A taky věříme, že ty nejtěžší momenty jsou právě ty, které vás nejvíce posunou.

Takže jak jsme to tedy konkrétně prožívaly my? Vystihuje to Scarlett Johansson alias Charlotte v kultovním filmu Ztraceno v překlad, když říká: „I just feel so alone, even when I’m surrounded by other people.“

Kulturní adaptace je proces, který zažívá každý, kdo žije nějakou dobu v zahraničí nebo se jinak blíže potýká s jinou kulturou. Má čtyři fáze a my jsme nyní úspěšně prožívaly tu druhou…

  1. Honeymoon
  2. Frustration (Negotiation, Culture shock)
  3. Adjustment
  4. Acceptance (Adaptation)

img_2592img_2309

Z fáze 1 do fáze 2 – Z nadšení do frustrace aneb Japonský bizár opět útočí

Chtěly jsme zase psát blog plný vzrušujících zážitků a kulturních překvapení, takový, který bude napsán lehce a vtipně a s nadhledem. V září – při naší první návštěvě v Japonsku – to šlo lehce a tak nějak samo. Fascinace nás prostupovala od shora dolů, bylo neustále se čemu divit, co objevovat. Veškeré nadšení a okouzlení, které jsme zažívaly jsou typické pro první fázi kulturní fáze, nazvanou Honeymoon. Prostě líbánky.

I tentokrát jsme byly v neustálém údivu. Tím, jak je japonská kultura zcela jiná, tak vás rozhodně neomrzí. Třeba teplá sedátka na záchodě nás fascinují neustále – čím luxusnější místo, tím jsou teplejší, stejně jako makety jídel, které vidíte před většinou restaurací a bister, nebo nadšení do hry Bingo, kterou jsme hráli na vánočním večírku. Když si myslíte, že se do vlaku už nikdo nevleze, tak se šeredně mýlíte. Prosincová návštěva nebyla však jen o nějakém povrchním nadšení a údivu. Fascinaci nad různorodostí vystřídala frustrace a nedorozumění.

img_2680 img_2694

thumbnail_img_2957  thumbnail_img_2958

img_2744 img_2748 img_2759

„Všechno špatně…“

Jde ale o přirozenou věc. Druhá fáze „Frustration“ je opak – jste frustrovaní, iritovaní, cítíte se nepochopení, naštvaní, vidíte jen problémy…

Nebylo nám v tom dobře a nelehce se o tom píše. Jednak chceme být autentické a na rovinu, tato návštěva byla fakt náročná, na druhou stranu nechceme dělat ukvapené závěry, chceme tomu dát odstup a faktický základ. Někdy ale hrdost postrádá smysl. Zkušenosti a evropský mindset tady neplatí. Zažité vzory myšlení nám stěžují pochopit místo, kulturu a situace, ve kterých jsme. Hlavně se to nelehce píše, protože je to vše velmi zamotané a někdy prostě nevíte, čí jste. V hlavě se vám honí otázky typu: Kde jsou hranice mezi kulturou a charakterem člověka? Komu můžete věřit, když jsou meetingy jedno velké divadlo? Podle čeho poznám, kdo má pravdu? Tentokrát byla návštěva velmi energeticky náročná – tím, že věcem nerozumíte a snažíte se to nějak pochopit, nejde vám to, jste naštvaní a vykolejení, více se soustředíte, více se držíte na uzdě, … to vše vyčerpává.

Konec týdne, kdy už jsme si „diagnostikovaly“ fázi frustrace, se nám začalo dařit se na vše dívat trochu víc z nadhledu a odstupu a na problémy se dívat více věcně a fakticky. Právě to, že jsme věděly, jaké fáze kulturní adaptace jsou, nám pomohlo se „nebabrat“ se tak dlouho ve svých emocích. Když znáte vzorce fungování, pomůžou vám udržet si odstup. Stejně jako víte, že po bouřce se zase vyjasní.

Z fáze 2 do fáze 3 – Po frustraci přichází přijetí aneb Dolů…až na dno a zase nahoru…

Být na letišti nebylo nikdy tak příjemné! Po intenzivním týdnu plném „ups & downs“ jsme věděli, že už jsme zase na cestě „vzhůru“. Jedna z nejtěžších věcí na tom byla, že víte, že jste frustrovaní, že vás to ovlivňuje, že je to špatně a chcete z toho pryč, ale ono to prostě nejde… Co nás tedy drželo celou tu dobu? Společný cíl, který máme s Japonskem od začátku vyjasněný – společně stavíme mezinárodní firmu a také, že zatím je spolupráce přínosná a obohacující. Obohacující byly i samotné workshopy. Když se totiž jeden den bavíte ve firmách s manažery o tom, jak je téma ženského leadershipu v Japonsku důležité, ale upozaďované téma a pak vidíte, jak se účastnice programu posouvají, cítíte obrovské naplnění a smysl v tom, co děláte.

Také nám pomohlo, že jsme tam byly dvě, že jsme bydlely samostatně a že jsme se mohly vyventilovat, probrat prožívané situace a že jsme mezi sebou mohly situace odlehčit. Jsou to chvíle, kdy si uvědomíte, jak důležité je mít v týmu správně lidi. Díky těmto drobnostem se v prožívaných emocích nebabráte. A to je pak obrovská úleva a vzpruha.

Fáze 3 – Pochopení aneb Začínáme rozumět tomu, co se děje a proč

Fáze „Adjustment“ je o přizpůsobení se jiné kultuře, začnete více chápat, proč se co děje, odhalujete další a další vrstvy kultury a už to není o tom, že by vás to štvalo, ale spíš vám to začíná vše do sebe zapadat jako mozaika. Kousek po kousku, získáváte celý obraz a získáváte ztracený odstup. Tahle třetí fáze nám začala na letišti po odbavení a bezpečnostní kontrole.

img_2809img_2772

Fáze 4 – Přijetí a adaptace aneb Co nás ještě čeká

Poslední čtvrtá fáze „Acceptance“ je o přijetí kultury. Rozumíte tomu, co se děje, jste sžití a zase nadšení a fascinovaní tím, jak je kultura jiná a odlišná. Rozmanitost vás neděsí, ale fascinuje. Někdy to trvá týdny, měsíce, jindy roky nebo vůbec. Pořád ale nejsme na konci. Uvidíme.

ATAIRU in Japan no 2

Hlavně si zachovat zenový klid…

„The more you know who you are, and what you want, the less you let things upset you.“ To zas ve filmu říká Bill Murray a je to něco, co celkově velmi sedí na autentický leadership. Nastavování očekávání a neustálé zhodnocování a přehodnocování toho, co děláme je nutné. Jak s oblibou říkáme: „Je to proces.“ Pro nás samotné to nyní platí víc než kdy jindy.

Radka a Anežka    

img_2420

Neztrácíme dobrou náladu!

A ještě pár odkazů k tématu kulturní adaptace:

Datum konani 15.12.2016

Anežka Adamíková

Nové články
do e-mailu

Poznejte filozofii ATAIRU

Jak formujeme leadery?

Další články z blogu

Děkujeme Vám
Udělali jste významný krok k tomu stát se autentickým leaderem. V nejbližší době se Vám ozveme.

Šiřte naši filozofii dále