ATAIRU v Japonsku, den 1: Jak se z toho nepo**** aneb Autentický Leadership v praxi

Pondělí ráno. Letíme do Japonska. Jakože do Japonska! Pro obě z nás poprvé. Po 4 dnech v Londýně odlétáme do Tokia, kde ATAIRU spouští svůj první program autentického leadershipu pro japonské manažerky. Večer před tím vše naplánujeme. Obě však máme problém s odhadem času. Právě proto, že to víme, dáme si na cestu nějakou rezervu, ať vše stihneme. Nechat si uletět letadlo kvůli vlastnímu zpoždění by byla ukázka naprosté nezodpovědnosti. Vyrazily jsme pozdě, ale pořad dobrý.

Přichází první problém: nemůžeme se dostat do metra. Je přeplněné. Nic na tom, že jsme v Londýně obě bydlely. Je ale pondělí půl 9 ráno, a tak se není čemu divit. Situaci trochu podcenily. Potkáváme našeho známého z víkendové konference Fast Forward Your Business. Ještě že tak. Na Holbornu vysedáme s tím, že přestoupíme na jinou linku, když na nás Ed křičí: „Come back, come back. No interchange to Picadilly!“ „Počkat, počkat co?“ A jsme zpátky v metru. Prý nějaké výluky. OK, měníme tedy trasu. Čas běží. Rychle reagujeme na změny, které přicházejí.

Když už sedíme v tom posledním metru, myslíme si, že už nás nic nepřekvapí. Máme dost času, těšíme se na kafe na letišti. No way. Nejdřív self-check-in hlásí chybu. Pak paní letuška při odbavování zavazadel bez emocí sděluje, že nám zrušili letenku. Nenastoupili jsme totiž v Praze, ale letíme přímo z Londýna. Začíná jít do tuhého. Zbývá hodina do odletu. Krizovou situaci řešíme na customer care British Airways. Vypadá to mizivě.

Pohledem Anežky: Radka bere situaci do svých rukou. Je klidná, zacílená a odhodlaná odletět. Já tomu věřím taky, dělám si trochu srandu, že vzrůšo musí být, ale silou vůle se snažím zpomalit čas a zrychlit výkon customer care týmu.

Hlavně se z toho nepo****

Střih. O 9 hodin později:

Jsme v letadle. Po 9 hodinách práce, pokusu o spánek a filmech (seznam doporučených filmů: Eye in the Sky, Eddie The Eagel, Captain America: The Civil War) ještě stále nejsme v cílové destinaci. Nemůžeme spát. Ani po sklence vína to prostě to nejde.

To, že jsme odletěly, nebylo díky nějakým super schopnostem (nejsme avengeři), jde o kombinaci několika věcí:

Pohledem Anežky: Radka šla k věci, zůstala klidná, nevyšilovala. Pro mě to znamená, že jsem nevyšilovala ani já, ani kolegyně Anet na telefonu, která musela byt rozhozená víc než my s Radkou dohromady, nevyšiloval ani Bob na customer care a mohl odvést skvělý servis.

Pohledem Radky: Řešila jsem v podstatě dvě možné reakce: buď seřvu Boba za to, že nám zrušili letenku, nebo se zaměřím na odlet. Rychle jsem si vyhodnotila, že vylít si zlost na Boba nám letenku nevzkřísí. Dala jsem tedy jasně najevo, že jde o urgentní situaci, ale být v klidu a usmívat se zároveň znamenalo, že se Bob soustředil na to nás během 30 minut dostat zpátky na palubu.

Nakonec jsme to kafe stihly, i když jen do ruky. Společně jsme si procvičili dvě lekce autentického leadershipu v praxi:

  1. Jak zvládnout únos amygdaly, že neodletíme. Aneb, jak reagovat v ohrožení a nepodlehnout zkratovému jednání.
  2. Nebýt obětí žádné situaci. Vždy máme možnost vědomě reagovat.

Takže jak říkají Britové: Keep Calm & Carry On

Radka & Anežka

P.S: V příštím díle se podělíme o první dojmy z Japonska: vlhko, sushi a japonské manažerky.

Datum konani 29.9.2016

Anežka Adamíková

Nové články
do e-mailu

Poznejte filozofii ATAIRU

Jak formujeme leadery?

Další články z blogu

Děkujeme Vám
Udělali jste významný krok k tomu stát se autentickým leaderem. V nejbližší době se Vám ozveme.

Šiřte naši filozofii dále