ATAIRU v Japonsku, den 4 a 5: Jak jsme do země vycházejícího slunce přinesly emoce

Podle nadpisu to vypadá to, že Japonci nic neprožívají. Na jednu stranu to tak vlastně je (z našeho evropského pohledu), ale není fér generalizovat, protože na druhou stranu Japonci jsou velmi citliví. Jen emoce nedávají moc najevo, vlastně skoro vůbec. Dnes vám chceme ukázat, jak jsme dvoudenní workshop autentického leadershipu viděly my.

Začali jsme na čas. V Japonsku chodí na čas všichni. Nebo ještě dřív. Když se řekne, že workshop začíná v 10 a účastnice tedy mají přijít asi kolem tři čtvrtě, část z nich přijde už o půl. S časem není radno si zahrávat, což je pro nás velká lekce.

Japonci jsou obecně velmi přesní a racionální, smysl pro předvídatelnost je tady hluboce zakořeněný v historii.

Následkem velkých přírodních katastrof, které Japonsko zažívá a kterým nemůže zabránit, se ve všech ostatních věcech snaží o maximální předvídatelnost – byznys schůzky začínají na čas, vlaky chodí na čas, řada, ve které se čeká na vlak má přesný tvar a směr a vlak zastaví taky přesně na značce, vše má svá přesná pravidla a očekávané reakce, nic vás nemá nepřekvapit. Teda nás to překvapuje velmi, ale právě snaha zabránit nečekanému a být vždy připraven je něco, co mají Japonci ve svém DNA. Velmi přesně to vystihují kulturní indexy, ve kterých Geert Hosftede identifikoval pět univerzálních kulturních dimenzí, jimiž lze charakterizovat národní, regionální, komunitní, organizační a taky třídní kultury. K Hofstedemu se ještě budeme vracet. Více si můžete přečíst zde.

Tohle je pan výpravčí, který je přesný jak švýcarské hodinky a hlídá každou vteřinku.

Vlak zastavil naprosto přesně. A kdyby vám nebylo náhodou jasné, jak řadu stáčetm až vás tam bude hodně, žádný strach, v Japonsku myslí i na to.

Zabezpečení bezpečného prostředí jsme se v přípravě zaměřily tak, aby dovolilo japonským manažerkám zaměřit se na sebe a otevřít se. Součást autentického leadershipu je v první řadě být schopen vést sám sebe, což v praxi znamená objevit své talenty a vášně, pojmenovat a umět pracovat s vlastními strachy a limitujícími vzorci a ujasnit si své poslání.

Žen ve vedení firem v Japonsku moc není. Dominance maskulinity se projevuje nejen ve světe byznysu, ale i v rodině. Zdá se to jako malichernost, ale právě tyto to kulturní danosti jsme velmi řešili s překladatelkou, která má na vyznění zásadní vliv, protože do překladu dokáže zahrnout i jemnosti jazyka v kontextu dané kultury. Co a jak říct, aby se ženy otevřely citlivým tématům vlastních strachů a vymanili z očekávání okolí nebo tlaků kultury?

Podařilo se. Došlo i na slzy, a to hned první den odpoledne.

Pohledem Radky: Prvním překvapením pro mě bylo, že práce se strachy byla výrazně důležitější než jindy. Pracovat se strachy je zásadní v každém případě. U Japonek však přiznání vlastní strachů a uvědomění si, že s nimi lze pracovat a přetvořit je, zvlášť rezonovalo. Vyzařoval z nich pocit osvobození. Druhým překvapením bylo, jak rychle se otevřely a byly ochotny jít do hloubky. Vzhledem ke specifikům japonské kultury mě to fakt překvapilo.

Celé to bylo pro každého z nás silný zážitek.

Po workshopu se loučíme s každou účastnicí workshopu malým dárkem. Každé z nich jsme přivezli Porigami od české designérky Terezy Hradílkové, v němž každá našla osobní vzkaz. Na této transformační cestě totiž nejsou samy.

Porigami. Propojení české a japonské kultury v jednom přání

Při spolupráci s Japonci se na obou stranách se učíme vzájemnému porozumění, pochopení odlišností kultur, s čímž jde ruku v ruce komunikace. Jedna věc je teorie. Víte, jak fungujete vy, jak funguje jiná kultura. Rozumíte proč to tak je. Ale v praxi je to najednou opravdu náročné. Učíme se komunikovat, jednat, chovat tak, abychom se naší různorodostí nezklamávali, ale obohacovali. A každopádně je potřeba říct na rovinu, že tento proces vyžaduje hodně vědomé práce, času, energie a trpělivosti. Ale stojí to za to.

Radka & Anežka
P.S. Jak zaznívá v poslední větě, mezikulturní spolupráce není vůbec lehká záležitost, a tak více příběhů chystáme do příštího blogu.

Datum konani 29.9.2016

Anežka Adamíková

Nové články
do e-mailu

Poznejte filozofii ATAIRU

Jak formujeme leadery?

Další články z blogu

Děkujeme Vám
Udělali jste významný krok k tomu stát se autentickým leaderem. V nejbližší době se Vám ozveme.

Šiřte naši filozofii dále