ATAIRU v Japonsku, den 8: Kulturní rozdíly v praxi

Geert Hofstede je ikona a jeho kulturní indexy skutečný pojem. Na základě solidního výzkumu (více k metodologii tady) identifikoval pět univerzálních kulturních dimenzí, kterými lze charakterizovat národní, regionální, komunitní, organizační a taky třídní kultury. Čtyři z nich – vzdálenost moci (power distance), individualismus (individualism), maskulinita (masculinity) a vyhýbání se nejistotě (uncertainty avoidance) – byly objeveny na základě šetření zaměstnanců IBM. Pátá – dlouhodobá orientace (long-term orientation) – byla získána z čínského výzkumu hodnot. Všechny dimenze jsou bipolární, jsou měřeny indexy, které mohou nabývat hodnot v rozmezí 0-100. V následujícím článku vám je představíme společně s tím, jak jsme je prožívaly a vnímaly my. Budete se divit, jak přesně to sedí.

zdroj: geert-hofstede.com/japan.html

Vzdálenost moci / Power Distance

Dimenze vztahu k autoritě měří míru nerovnosti, která je v dané společnosti očekávána, akceptována a upřednostňována.

Japonsko se se svým skóre 54 nachází na hranici, ale ještě stále patří ke společnostem, pro které je hierarchie důležitá. Japonci jsou si vždy vědomi různých pozic, které jsou dány společenskou nebo pracovní hierarchií. Jiné asijské země mají mnohem vyšší hodnocení a jsou tedy i více závislé na hierarchii společnosti, ve které žijí. Jen pro zajímavost, Češi mají v tomto hodnocení 57 bodů. Moment, máme jakousi představu, že právě Japonsko je mnohem více založená na hierarchii než my. Co je tedy „špatně“?
Japonskou hierarchii máme spojenou s pravidly ze světa byznysu. Dlouhá rozhodnutí ve velkých firmách jsou způsobena tím, že každá úroveň managementu v korporátní hierarchii musí rozhodnutí schválit. Paradoxně však nejde o to, že by hlavní slovo měl jen „ten jeden nahoře“, jak to bývá typické u společností se silnou hierarchickou strukturou, například v arabských zemích. Další důkaz, že orientace na hierarchii není tak silná je, že Japonsko vždy usilovalo o to být meritokracií, vládou nejschopnějších odborníků. V japonském vzdělávání se zdůrazňuje, že každý si je rovný a každý se může vypracovat, pracuje-li dostatečně tvrdě. Nicméně to platí pro muže, ne pro ženy.

A to vysvětluje mnohé – nejen vražedné pracovní nasazení od cca 9 ráno do 10 večer, ale i pocity méněcennosti, neschopnosti, nedostatečného uznání, se kterými bojují japonské ženy a se kterými jsme se my setkaly v rámci našich workshopů. (Postřehy z workshopů jsme zachytily v našem třetím blogu.)

Maskulinita – Feminita / Masculinity

Dimenze maskulinity a feminity se zaměřuje na obecné hodnoty ve společnosti, diferencuje je na základě přístupu k obecným cílům a smyslu života. Tzv. maskulinní kultury se orientují na výkon a úspěch, hrdinství či pokrok. Naopak feminní kultury se zaměřují mezilidské vztahy, péči o sebe, jiné lidi i prostředí a kvalitu života.

Se skóre 95 si bere Japonsko prvenství jako nejmaskulinnější společnost na světě. Nicméně v kombinaci s kolektivismem se projevuje v soutěživosti ne mezi jednotlivci, ale skupinami. Od dětství, kdy proti sobě soutěží při sportovních aktivitách po dospělost, kdy mezi sebou bojují konkurenční firmy. Zaměstnance v Subaru pohání touha být lepší než Toyota, Toyotu pohání být lepší než jakákoliv lepší automobilka.

Projevem maskulinity je touha po dokonalosti v materiálních produktech (ve výrobě), ve službách (např. hotelnictví nebo restauratérství) a promování a prezentaci (např. balení dárků, food styling). Touha po dokonalosti se dennodenně projevuje v každém aspektu jejich života, a tak i notoricky známý workshoholismus, se kterým máme s Japonskem spojený, je rovněž ukázkou maskulinity.

Malý příklad touhy o dokonalost, který jsme zažily: řada Japonců nemluví anglicky ne proto, že by se anglicky nikdy neučili nebo by neuměli nic říct, ale protože jejich angličtina není perfektní. Až dosažené mistrovství jim dovolí „jít s tím ven“.

Uvolněná atmosféra workshopu

Nároky vznikající z maskulinní orientace japonské kultury jsou velmi náročné pro ženy – nejen nastavené pracovní normy a očekávání, ale také téměř nemožnost skloubit pracovní a osobní život dohromady. Již od dětství jsou ženy vychovávány v tom, že jejich role je podporující, tedy vychovat děti a vytvářet manželovi, který buduje kariéru, zázemí. Není zde prostor pro jejich vlastní sny, a „dreaming big“ nebo „thinking outside the box“ je vlastně příliš odvážné, až opovážlivé.

Jeden z důvodů, proč je pro nás téma ženského leadershipu v Japonsku velkou výzvou. Řada žen, které si své místo vybojovaly věří, že jde v podstatě o transformaci celé společnosti. A to už je nemalá výzva.

Individualismus – kolektivismus / Individualisms

Dimenze individualismu či kolektivismu zachycuje, v jaké míře lidé v dané kultuře jednají jako nezávislí jednotlivci či jako členové sociálních skupin. Záleží, zda se lidé vnímají prostřednictvím „JÁ“, nebo „MY“. V kolektivistických kulturách převládá silný pocit příslušnosti ke skupině. Lidé se zde rodí do skupin, jejich postoje a názory jsou přímo řízeny skupinovou příslušností a lidé jsou silně loajální s těmito skupinami. Nejenže jednají tak, aby nepoškodili svoji skupinu, ale přebírají odpovědnost i za ostatní členy své skupiny. Důležitá je harmonie a konsenzus. V těchto společnostech má silnou roli rodina, s pevnými vazbami mezi příbuznými. V individualistických kulturách hrají významnější roli hodnoty osobní svobody a nezávislého rozhodování. Lidé zde inklinují spíše k vytváření většího množství poměrně slabých vazeb. Vztahy jsou flexibilnější a méně závazné. Splnění úkolu a efektivita má přednost před vztahy.

Japonsko získává na škále individualismu-kolektivismu 46 bodů, což znamená, že tíhne ke kolektivismu. Projevem je důležitost skupinové harmonie nad pohodlím a spokojeností jednotlivce. Rovněž je pro ně důležité neztratit před ostatními tvář.

Z naší zkušenosti to je perfektní prezentace benefičního spolku. (Zážitky z benefičního oběda jsme poznamenaly do minulého blogu.) Kdyby snad nebylo vše dokonalé, došlo by k pomluvě a ztrátě důvěry. A napravovat jednou pokaženou reputaci rozhodně není jednoduchá záležitost. V porovnání se sousední Čínou nebo Jižní Koreou však Japonsko nemá tak silné kolektivistické tendence. Češi se také pohybují uprostřed, s 57 body jsou však blíže k individualismu.

Z otce na syna – tradiční paternalistické pojetí rodiny má v Japonsku silnou tradici. Z pohledu žen, se kterými jsme pracovaly, jde o těžké rozhodnutí, zda si vybrat cestu kariéry a „dělat, co je baví“ nebo se starat o rodinu. Při tom by rády o obojí, což není z naší zkušenosti neslučitelné.

Zajímavé je, že firemní loajalita je mnohem spíše projevem individualismu. Lidé si jednu firmu na celý život vybírají sami kvůli sobě.

Z pohledu a zkušenosti západní kultury bývají Japonci považováni za kolektivistickou kulturu, naopak podle standardů ostatních asijských zemí jsou vnímáni jako kultura orientovaná mnohem více na jednotlivce. Jak hodně záleží na úhlu pohledu a zkušenosti! Vnímáte to také?

Je asi jasné, jaký pohled máme my. Každodenním projevem kolektivismu nám byla naše obchodní partnerka. Dříve než něco rozhodla, často se ptala na názory druhých – ať už šlo o nás, členy japonského týmu nebo svého manžela.

Vyhýbání se nejistotě / Uncertainty Avoidance

Naše oblíbené a nejsilnější téma! J Kdo je připraven, není překvapen, říká se. S připraveností a tím spojeným časováním jsme, jak jste jistě vyčetli z minulých blogů, měly „menší“ problém.
Tato dimenze se zaměřuje na zacházení společností s neurčitostí, reakce na nejistotu a nebezpečí a interpretaci budoucnosti.
Index vyhýbání se nejistotě vyjadřuje míru, v jaké jsou jednotlivé kultury ochotny tolerovat nejistotu a jakou mají potřebu předcházet a zabraňovat situacím, které nejistotu vyvolávají. Společnosti s vysokou hodnotou tohoto indexu mají jen nízkou ochotu operovat s nejistotou.
V praxi to znamená vytvářet velké množství pravidel, existuje zde množství zákonů, kontrolních mechanismů a tabu, jak formálních, tak neformálních. Stálost struktury totiž nejistotu výrazně redukuje.
Můžeme ovlivnit, co se stane v budoucnosti? Asi ne všechno, ale to co půjde, to ovlivníme, na to se připravíme. Takové je Japonsko. Na škále dosahuje hodnoty 92, což zemi řadí na přední místa. Ač to může znít nesmyslně, má to co dělat s přírodními katastrofami, kterým Japonsko často čelí – od zemětřesení, tsunami přes tajfuny po sopečné erupce. Maximální připravenost platí nejen pro tyto krizové situace, ale projevuje se denně. Vše je plánované, společenské události se řídí jasným protokolem, v dopravě vše jezdí na čas, vlak zastavuje na centimetr přesně, lidé se řadí do spořádaných řad, v kavárně vám nedají více mléka do kávy, k sushi nedostanete extra porci sójové omáčky. Pravidla jsou pravidla. Bez diskuze. Prostě to tak je.
Spoustu času tedy Japonci stráví plánováním a zvažovaním rizik a následným vyhodnocením a byrokratickým vyplňováním kontrolních dokumentů. Že by to byl jeden z důvodů, proč v práci tráví tolik času?
Jakkoli se nám zdá japonská kultura velmi moderní a hi-tech, vyhýbání se nejistotě ji řadí mezi konzervativní společnosti. Na druhou stranu, když už dojde ke změně či inovaci – je dokonalá.

Dokonalý je nejen servis, ale i jídlo!

Dlouhodobá orientace – krátkodobost / Long Term Orientation

Dimenze dlouhodobé orientace značí vyrovnanost společnosti s vlastní minulostí, poučení se z chyb a historie a reakce na současné výzvy a rozvoj. Kultury s nízkým skóre ctí tradice a na inovace se dívají s respektem. Kultury s vysokou hodnotou přijímají sociální a jiné změny jako výzvu, například jsou nakloněny k novinkám a technologiím ve výuce.

Japonci s 88 body opět berou první příčky. Znamená to, že svůj život vnímají jen jako střípek či kamínek v mozaice v dlouhé historii svého národa i lidstva jako takového. Z tohoto úhlu pohledu jde o jistou osudovost, se kterou přistupují ke svému životu i k jeho účelu. Nevěří v jednoho boha, který by byl vnímán jako spasitel, lidé žijí své životy podle ctností a praktického příkladu, který se osvědčil v minulosti. Díky tomu je téma dlouhodobé udržitelnosti Japoncům blízké a svým způsobem vrozené. To, co dělám, nedělám je pro sebe, ale v návaznosti na tradici k věcem přistupuji tak, aby v nich mohly pokračovat i budoucí generace. Na druhém spektru jsou umístěny například severské evropské státy, které jsou prosociálně orientované a progresivní například ve vzdělávání.

Tak co? Poznáváte v tom Japonsko?

Pro nás byl poslední den plný love-hate pocitů. Naše kulturní nastavení se ukázalo jako limitující. Obdivujete Japonce pro jejich smysl pro přesnost a čas a ve stejnou chvíli je za to nenávidíte. „Copak je 5 minut tak velký problém a drama?!“ Určitě ten pocit znáte, něco se vám líbí, máte to rádi, ale ve stejnou chvíli vás to neuvěřitelně rozčiluje a vysiluje. Po sedmi dnech tedy přišla krize. Bezpochyby má na našem rozporuplném pocitu i únava a vyčerpání. Přiznejme si, že 4 hodiny denně spánku je minimum proto, aby se z vás za chvíli nestalo zombie.

Zvenčí i zevnitř. Noční výhledy na Tokio.

Večer a celý náš výlet zakončujeme opět v 26. patře. Tentokrát při večeři s obchodními partnery. Tato honosná večeře do japonské kultury zapadá, tedy, že na prezentaci a kontextu (kde jste, co jíte, co máte na sobě, jak se chováte) záleží.

Tak ahoj, Japonsko, v prosinci se uvidíme zase!

Radka & Anežka

Loučíme se za deště a příchodu hurikánu.

Datum konani 29.9.2016

Anežka Adamíková

Nové články
do e-mailu

Poznejte filozofii ATAIRU

Jak formujeme leadery?

Další články z blogu

Děkujeme Vám
Udělali jste významný krok k tomu stát se autentickým leaderem. V nejbližší době se Vám ozveme.

Šiřte naši filozofii dále