foto: pilbox.themuse.com

Lucie se ptá

Představte si, že při prezentaci strategie nového produktu vás kolega zasype otázkami typu: „To jsem zvědavý, jak to bude fungovat.“ „A co tohle riziko?“ „Co nám to přinese, když nad tím trávíme tolik času?“ Zdánliví potížisté jsou v každém kolektivu a energii berou lídrům i kolegům. Na HR fórech je lidé dokonce dělí do různých kategorií a typů − od věčných brblalů přes zbabělce po oběti a krále či královny humbuku. Máte pocit, že tito jedinci okamžitě všechno jen kritizují, vaši práci neocení a tím demotivují celý tým. Kolega si od druhého může odsednout, „odhlučnit se“ nebo prostě jednou začas odkázat věčného stěžovatele do patřičných mezí. Jako jeho šéf to ale musíte vyřešit zodpovědněji a pokud možno tak, abyste byli schopní dlouhodobě vyjít.

V týmu mám lidi, kteří neustále vidí všechno černě. Jak s nimi pracovat?

Radka Dohnalová odpovídá

Není kritika jako kritika. Ze všeho nejdříve je potřeba poznat, zda váš kolega vidí rizika od přírody a upozorňuje na ně ne proto, že by tím chtěl někoho shodit, ale protože mu na tom záleží. Nebo zda jde o ,,rejpala“, který vyvolává rozepře a kritizuje z principu. Takové není dobře mít v týmu. Ty, kteří vidí rizika, je naopak dobré si udržet.

Že takový člověk demotivuje tým a nedokáže nadchnout lidi? Pracujte s ním na tom, jakým způsobem kritiku sděluje. Může být vyjádřena i tak, že posune celou diskusi dopředu. K tomu je důležité, aby dotyčný vyzdvihl i něco přínosného a uznal práci druhého. A teprve potom sdělil rizika a jejich dopad na celkovou situaci nebo projekt. Nakonec třeba přidal své podněty k siskusi a návrhy dalších kroků.