Kdybych měla víc času…

Často si stěžujeme na nedostatek času. Chtěli bychom trávit více času s rodinou, více sportovat, stihnout dodělat věci v práci. Myslíme si, že kdybychom ho měli, tak to všechno stihneme. Ale věříte, že by to bylo opravdu jiné, kdyby měl den 48 hodin? Pravděpodobně by náš den byl poměrově úplně stejný, akorát by trval dvakrát déle.kdybych-mela-vic-casu

Jak jinak se tedy vypořádat s časovými nároky, které na nás klade práce, rodina a koníčky? V pojetí autentického leadershipu nelze tyto části života od sebe odtrhnout. Prolínání je fakt, se kterým je lepší se naučit pracovat. Dojdeme tak k souladu a udržitelnosti.

Stanovení priorit

Prvním krokem je stanovení si priorit. Jen pro připomenutí, podle výkladového slovníku je priorita „časová přednost (a právo z ní vyplývající); přednostní nárok vůbec; prvenství“. Logicky to pak znamená, že priorit můžeme mít jen pár. Jakmile jejich počet narůstá, vzniká nám seznam úkolů nebo přání, a to je už něco úplně jiného. Právě kolikrát to, čemu řekneme ne, je důležitější, než čemu řekneme ano.

Váš reálný kalendář

Kalendář je skutečným odrazem toho, jak a jestli vůbec žijeme priority, pro které jsme se rozhodli. Pokud je zásadní rozdíl mezi tím, co říkáme, že jsou naše priority, a tím, jak reálně trávíme čas, pak je na čase se podívat pravdě do očí a zjistit, proč tomu tak je, respektive není. V podstatě jsou dvě možnosti:

První je, že to nejsou naše skutečné priority a čas je v tomto případě výmluvou. Je totiž rozdíl mezi větami „Ráda bych chodila sportovat“ a „Je pro mě prioritou 3x týdně sportovat“.

Druhou možností je, že vnitřně bojujeme s vlastními omezeními, která si vytváříme v hlavě. Představte si, že chcete jít od 17. hodin sportovat nebo se synem na fotbal. Ale šéf vám tam naplánoval schůzku. Co s tím? Odpovědí bývá, že za šéfem raději ani nepůjdu, aby si nemyslel, že práci neberu dostatečně vážně. Podobně jako na Instagramu – v hlavě si nasadíme rudý filtr a jsme naštvaní: na šéfa, na sebe a na celý svět.

Na základě domněnek obětujeme věc, která je pro nás důležitá, a děláme falešné kompromisy, které nás dlouhodobě frustrují. Důležité je komunikovat. Jak? Jít za šéfem a zeptat se ho.

Vážně je to tak jednoduché? Nejhorší je, když zůstáváme se svými domněnkami. Můžeme totiž zjistit, že schůzka může bez problémů proběhnout až zítra ráno, nebo naopak jde o něco neodkladného. Pak se ale rozhodujeme vědomě na základě faktů a ne domněnek. Proto je důležité, abychom hned nenasazovali rudý filtr, v klidu situaci vyhodnotili a připravili si možnosti. Pak se můžeme pustit do diskuze s šéfem a situaci si jasně vysvětlit.

Flexibilita moje a týmu

Flexibilní pracovní dobu vítá řada z nás. Aby skutečně fungovala, je potřeba, aby byla dostatečně organizovaná a neomezovala fungování týmu jako celku. Někteří z nás již mají takového šéfa, který flexibilitu v práci podporuje, jinde se takové prostředí teprve vytváří. Přinášíme dva tipy, jak na to. Pojďme si to ukázat na příkladu, kdy chcete chodit 2× týdně domů dřív:

  1. Začíná to nastavením očekávání se svým šéfem a týmem. Důležité je, aby váš šéf i tým věděli, že chcete 2× týdně odcházet dřív. Dále je důležité komunikovat, že pracujete stejné množství času, ale jindy (např. večer, když uložíte děti do postele). Otevřeně tedy sdílejte důvody své flexibility a nedejte prostor domněnkám. Důvody, proč chceme být flexibilní, můžou být osobní, i jednoduše to, že mám jiný pracovní režim a lépe se mi pracuje večer. Vše může být v pohodě, když o tom tým ví.
  2. Předvídatelnost a pravidelnost dlouhodobě pomáhá udržovat tým v chodu. Zpátky k našemu příkladu: Víte, že 2× týdně potřebujete dřív z práce, proto nastavte režim tak, aby šéf i tým kolegů věděli, kdy a kde vás zastihnou. Dobré naplánování práce a osobního času tak může být i vzorem pro ostatní.

Co by kdyby…

Jsou chyby, kterých nemusíme později litovat, když si je včas uvědomíme a přestaneme s nimi. Jak můžeme předejít chybám, které děláme v osobním životě?

  1. Přestaňme upřednostňovat krátkodobé věci nad dlouhodobými. Lidé orientovaní na výkon mají tendenci dávat větší prioritu okamžitým výsledkům. V praxi to znamená, že raději stráví navíc hodinu v práci a vyřídí deset e-mailů, než doma, kde se „nic“ neděje. Všechny tyto maličkosti se však střádají a projeví se až za dlouho. Pak přemýšlíme nad tím, co bychom udělali jinak… A kdybychom měli více času, tak…
  2. Investujme do péče a rozvoje osobních vztahů minimálně stejně jako do pracovních. Slýcháme, že rodina je důležitá a je pro mnohé prioritou. Tak jak to, že se nám pak rozpadají vztahy? Kdybychom investovali stejné množství energie, přemýšlení i času do vztahů v osobním životě jako investujeme do rozvoje vlastního týmu, byli bychom dlouhodobě spokojenější. Právě tato absurdita nás může upozornit na to, že o osobní vztahy je potřeba pečovat minimálně stejně tak.

Možná je tedy na čase přestat si stěžovat, že nemám dost času, nebo se zaobírat otázkami „Co by kdyby…“ Ráda bych vás pozvala k zamyšlení, že to je vlastně celé příležitost, jak s časem efektivněji pracovat a mít současně větší dopad doma i v práci. Klíčem k tomu je soustředit se na priority a být co nejvíce v souladu se sebou samým – což znamená, že naplno využíváme svůj unikátní talent, žijeme své vášně a naplňujeme své poslání. Díky tomu se dostáváme do flow a dokážeme růst, přinášet výsledky a být dlouhodobě spokojení. Každý z těchto elementů autentického leadershipu však vyžaduje vědomost. Vědomost toho, proč děláme, co děláme. Ve vědomosti se totiž skrývá síla našeho rozhodnutí. A rozhodnutí se děje právě teď, a právě teď určujeme budoucnost.

Tento článek byl psán pro magazín Business Women.

Datum konani 31.10.2016

Radka Dohnalová

Nové články
do e-mailu

Poznejte filozofii ATAIRU

Jak formujeme leadery?

Další články z blogu

Děkujeme Vám
Udělali jste významný krok k tomu stát se autentickým leaderem. V nejbližší době se Vám ozveme.

Šiřte naši filozofii dále