Lucie se ptá
Téměř v každém pracovním kolektivu se nacházejí lidé, které odborníci nazývají toxickými. Někteří jen kazí náladu, jiní se na vás pověsí a najednou zjišťujete, že s vámi vlastně soutěží a soutěží.
Americký institut stresu vydává pravidelné průzkumy o tom, co stresuje lidi v práci. Ve třetině případů to jsou další lidi. Přehnaně soutěživý kolega dokáže prý otrávit život natolik, že až v polovině případů končí pracovní roztržky odchodem člena týmu. Toxický člověk v týmu dokáže vytvořit podobné ovzduší, jako když vám kamarádka na střední neustále předhazovala svého hezčího přítele, své modernější oblečení a první auto. Takovou kamarádku jste později vytočení na maximum prostě odřízli. S kolegou, s nímž máte nedej bože předložit novou koncepci pro fungování vašeho oddělení nebo finanční plán, to bohužel nejde. Ještě než s tím půjdete za šéfem nebo na personální, zkuste to vyřešit sami.
Mám kolegu v práci, se kterým musím spolupracovat, ale mám pocit, že se mnou soupeří. Co s tím?
Radka Dohnalová odpovídá
Soutěživost není zlá věc. Nejprve je ale dobré zanalyzovat, zda individuální zájmy nepřesahují společné. Nejprve tedy hledejme, zda máme sladěné společné cíle. Pokud ne, řešení se hledá opravdu velmi těžce. Splupráci je často lepší ukončit.
Pokud máme společné cíle, ale individuální postoj převyšuje společný, ať už z důvodu vlastního ega, nebo proto, že si lidsky nesedneme, je potřeba přistoupit k otevřené racionální diskusi. Jinak v nás bude přetrvávat hořká pachuť. Je dobré si definovat původ soutěživosti a napjatých vztahů. Velká část problémů vychází z nedorozumění, které v globálním přesahu firem může plynout z kulturních odlišností.
Sama jsem se opakovaně nepohodla se svojí byznys partnerkou v Japonsku – co jedna z nás brala, že jsou podklady pro diksusi nad rozpočtem, druhá vnímala jako konečné rozhodnutí. Série takových typů nedorozumění vedla k tomu, že jsme se začaly přetahovat a začaly pochybovat o důvěře jedna v druhou a o celém smyslu spolupráce. V tu chvíli je potřeba pročistit atmosféru. Na povrch mohou vyplouvat staré křivdy, osobní nesrovnalosti, ale také tady jsou objektivní fakta, kterým je potřeba se věnovat a založit na nich diskusi. Hrozí bouřka – jinak dlouhá, jinak prudká, jinak ničivá nebo obohacující. I ta ale patří ke koloběhu partnerských vztahů.
Jen fakta nám pak dokážou odhalit, zda konflikt dává smysl, nebo ne. Ať už to skončí shodou, jinou dohodou, nebo tím, že se shodneme, že jsme se neshodli. Díky dialogu a diskusi v sobě necháváme zášť, křivdu nebo ublížení. Ať to dopadne jakkoliv, je jasno.
Redaktorka Lucie Hrdličková se zaměřuje na problematiku života v korporacích.
Ilustrace: Jan Hunter Doležálek
Tento sloupek byl psán pro týdeník Ekonom a byl publikován 8. 12. 2016