Září a chlapské dilema

LUCIE SE PTÁ

Září cítíte ve vzduchu i v kostech. Slunce je línější, dny kratší a nervozita kolem nás stoupá. Děti se vrací do školy a rodiče zasedají ke svým kalendářům na Googlu. Je to boj o pozice. Na scénu se vrací ranní odvozy do školy, kroužky a besídky. S nimi babičky, chůvy a dělení rodičovských povinností.

Washingtonský think-tank Pew Research Center pravidelně zveřejňuje na toto téma průzkumy z USA i celého světa. Z toho posledního vyplynulo, že dvoukariérní rodiny si mnohem „férověji“ dělí úkoly, pokud jde o starost o děti a domácnost. Zhruba 54 procent domácností stále uvádí, že o zajišťování dětských aktivit se stará matka. Zhruba u 36 procent ale na to podle průzkumu vyvíjí oba rodičové stejné úsilí.

Otcové chtějí participovat! Psychologové ale upozorňují, že je to mnohdy stojí obrovské úsilí. Norský ombudsman pro rodinu mi vyprávěl, jak se před svými mužskými kolegy na začátku styděl, když odcházel z práce dřív vozit kočárek.

Když obejdete pár otců rodin, zjistíte, že stejné pocity je sžírají, když chtějí v pět odpoledne odejít s dítětem na plavání a šéf by jim tam rád naplánoval schůzku. Matka to má s rodinnou omlouvenkou snazší. Jak si to pánové mají obhájit?

hn_radka_ilustrace

RADKA ODPOVÍDÁ

To záleží. Je třeba si položit pár otázek: Jde o výjimečný stav, nebo pravidelnost? Vědí o tom ve firmě dostatečně dopředu? Řeší se urgentní problém?

První věc je, že dřív, než začneme přemýšlet s chladnou chlavou, už jsme rozpálení do ruda. Druhá, že s tím vlastně pořádně nic neuděláme. „Raději za šéfem ani nepůjdu, aby si nemyslel, že práci neberu vážně.“ Podobně jako na Instagramu – v hlavě si nasadíme rudý filtr a jsme naštvaní, na šéfa, na sebe a na celý svět.

Domněnky. Všichni je nesnášíme, ale stejně jim podléháme. Na základě domněnek obětujeme věc, která je pro nás důležitá, a děláme tak falešné kompromisy, které nás dlouhodobě frustrují. Důležité je komunikovat. Jak? Jít za šéfem a zeptat se ho. Nejhorší je, když se svými domněnkami zůstáváme sami.

Jako druhý přichází na řadu fenomén flexibilní pracovní doby. Už nejde o jednorázovou akci, ale o to, jak flexibilitu udržitelně nastavit. Tady jsou dva tipy, aby skutečně fungovala:

S proměnou pracovního prostředí je o to důležitější nastavit očekávání se svým šéfem a týmem. Začněte tím, že váš šéf i tým ví, že chcete dvakrát týdně odcházet dřív. Dále je důležité komunikovat, že pracujete stejné množství času, ale jindy, třeba večer, když uložíte děti.

Otevřeně sdílejte důvody své flexibility a nedejte prostor domněnkám. Vše může být v pohodě, když o tom v týmu vědí.

Předvídatelnost dlouhodobě pomáhá udržovat tým v chodu. Plánování práce a osobního času vede k dlouhodobé udržitelnosti a může být i vzorem pro ostatní.

Redaktorka Lucie Hrdličková se zaměřuje na problematiku života v korporacích. 

Ilustrace: Jan Hunter Doležálek

Tento sloupek byl psán pro Hospodářské noviny a vyšel 8. září 2016.

Datum konani 26.9.2016

Radka Dohnalová

Nové články
do e-mailu

Poznejte filozofii ATAIRU

Jak formujeme leadery?

Další články z blogu

Děkujeme Vám
Udělali jste významný krok k tomu stát se autentickým leaderem. V nejbližší době se Vám ozveme.

Šiřte naši filozofii dále