ATAIRU pro E15: V online prostředí komunikujeme jako smyslů zbavení. Co s tím?

Je to, jako kdyby někdo zhasnul světlo v místnosti a vy se ocitáte ve tmě. Najednou nevidíte do vzdálenějších rohů. Jediné, na co se můžete reálně spolehnout, je váš sluch. Zní to jako začátek nějakého thrilleru, ale setkává se s tím, v průběhu každé covidové vlny, většina z nás. Celé týmy, oddělení a firmy najednou začnou fungovat v režimu vzdálené spolupráce.

Obrázek: Unsplash.com

Když se komunikace odehrává ve fyzickém prostoru, svými slovy sdělujeme necelou desetinu významu. Převážnou většinu informací, které určují, jak obsah komunikace pochopíme, pochází z kontextu – z tónu hlasu, z řeči těla a situace. V Japonsku se říká „číst z atmosféry“, v Česku zase s oblibou „čteme mezi řádky“.

Online prostředí ale stojí na zákonitostech, které vnímání atmosféry ani „čtení mezi řádky“ přirozeně neumožňuje. Pokud chceme být úspěšní mluvčí, nezbyde, než se na specifika virtuální komunikace adaptovat. Jak?

Bílá místa, aneb "zde jsou lvi" 

Od dob starých antických kartografů se označovala neprobádaná místa na mapách „Hic sunt leones“, zde jsou lvi. Nešlo samozřejmě o riziko reálného střetnutí s divokými šelmami. Lev ztělesňoval strach z neznáma. Můžeme ho chápat jako symbol přirozeného procesu, který se v našem mozku odehrává. Negativní emoční reakce na nedostatek informací. Cílem takové reakce je nás chránit před potenciálním nebezpečím. A je jedno, jestli se jednalo o neprobádané území starověkého světa nebo o bílá místa v naší komunikaci. V obou případech jsou to informace nebo stimuly, které nám chybí, abychom správně chápali obsah a záměry mluvčího.

Když ve virtuální komunikaci odpadne možnost vnímat kontextové signály, je najednou naše komunikace obklopena „lvy“, bílými místy, ke kterým najednou nemáme přístup. A pokud si tohle nebudeme uvědomovat, zaděláváme si na komunikační nedorozumění, v horším případě rovnou na konflikt.

Co není řečeno, to neexistuje

Ať už jsme v rolích mluvčích nebo adresátů komunikace, je důležité řídit se jednoduchou zásadou. V online prostředí musíme převést všechny kontextové významy přímo do mluvené nebo psané komunikace. Říkejme tomu zásada explicitnosti.

Pokud jsme mluvčí, klíčová je jednoznačnost a úplnost obsahu, ale také explicitní pojmenování našeho komunikačního záměru. A pokud jsme příjemci komunikace a není nám něco jasné, je důležité se zbavit případného ostychu a doptávat se. A pokud v nás dokonce sdělení vzbudí nepochopení a negativní emoce, je nutné to dát najevo, signalizovat. Spoléhat se na to, že si mluvčí našich emocí všimne, nebo že mu to musí být přece jasné, efektivitu komunikace doslova zabíjí.

Bez empatie to nepůjde 

Pro úspěšnou komunikaci je třeba si osvojit dva základní postoje, se kterými do ní vstupujeme. Jako mluvčí potřebujeme mobilizovat empatii. Předpokládejme, že na druhé straně je člověk, který pokud našemu sdělení neporozumí, bude mít přirozenou tendenci vykládat si ho negativně, podvědomě se chránit. („Zde jsou lvi“). Možná je navíc ve stresové situaci – několik hodin nepřetržitě na virtuálních mítinzích, možná v malé domácnosti se všemi členy rodiny okolo sebe.

V reálu, pokud bychom ho měli naproti sobě, „přečteme“ jeho reakci během několika vteřin. V digitálu je důležité se na porozumění i na kontextové informace průběžně ptát. Vyjadřovat zájem. Posiluje to nejen úspěšnost komunikace, ale i vazby v týmu.

Předpokládám, že to myslíš dobře

Celé břemeno úspěšné virtuální komunikace ale neleží jen na mluvčím. Pro příjemce komunikace platí jedno zásadní myšlenkové nastavení (které je mimochodem univerzálním předpokladem pro jakoukoli, nejen virtuální komunikaci). Předpokládat dobrý záměr mluvčího. Nedorozumění a nepochopení nebereme jako úmysl mluvčího, ale jako nedopatření.

Pokud si uvědomíme, že klíčovým rysem virtuální komunikace je explicitní vyjadřování nejen obsahu, ale i záměrů, emocí nebo neporozumění, pak můžeme fungovat i v digitálním prostředí úspěšně. A vědomí toho, že víme, na čem jsme, pomáhá vyživovat náš pocit psychologického bezpečí.

Když zvládneme tahle „hygienická“ pravidla, můžeme se soustředit na využívání silných stránek online komunikace.

Zažíváme to i v našem vzdělávacím odvětví. V září tohoto roku jsme úspěšně spustili nový edukativní formát, který jsme nazvali ATAIRU TV. Jedná se o živé vysílání interaktivního obsahu do celých firem. Ve stejnou chvíli tak můžete stejnou zprávou,  stejně silně zasáhnout v podstatě neomezený počet účastníků. Podobných řešení se pak nabízí mnoho, tak směle do nich.