Radka Dohnalová: Žít své sny

Radka Dohnalová se nejprve pohybovala v prvoligovém korporátním prostředí, pak studovala na Harvardu, kde promovala jako dvojnásobná maminka. Po návratu do Česka založila – už jako máma tří dětí – vlastní firmu, která nyní patří mezi Top 10 leadershipových firem v Evropě. Programy společnosti ATAIRU  prošlo už více než pět tisíc špičkových manažerů, kteří v rámci nich objevovali svůj potenciál, dovednosti a především talenty.

Text: Klára Antošová, CNC

„No to začínáme pěkně,“ směje se Radka, když se jí na úvod ptám, jaké jsou ty její talenty, díky nimž stojí v čele nejúspěšnější české leadershipové firmy. „V rámci našich programů pro jednotlivce a firmy pracujeme s tím, co to jsou talenty, vášně a poslání. Poprvé jsem se tím začala zabývat už na Harvardu, nejdřív v rámci výzkumu, pak jsem chtěla přijít i na to, co je ten můj největší talent. Došla jsem k tomu, že v mém případě to je práce s lidmi. Dokážu je navnímat, napojit se na ně, správně je odhadnout… V tom jsem dobrá. Mezi mé vášně pak patří právě témata, kterým se věnuju, a to konkrétně leadership a vzdělávání. A co se týče poslání, vím, že chci posouvat vzdělávání a leadership k větší autenticitě a adaptivitě mezinárodně. Když má člověk v těchto věcech jasno a dokáže s nimi pracovat, tak ví, co chce, kam a proč směřuje, má silnou vnitřní motivaci, která je pro leadery klíčová,“ vysvětluje Radka.

Firma ATAIRU, kterou založila v roce 2013, pracuje s termínem autentický leadership. Pro laiky je to na první pohled neuchopitelný termín, ale když to Radka vysvětluje, záhy pochopíte, oč jde: „Obecně leadership začíná tím, že jsem leader svého života. Nejsou to situace, co vše ovlivňují, ale já sama si utvářím svůj život díky tomu, že měním svůj způsob myšlení, pohled na svět, na lidi… Nejde o manažerské dovednosti, o informativní vzdělávání, ale o osobnostní rozvoj,“ popisuje Radka. Přičemž autentický leadership je o tom, že člověk poznává sám sebe, objevuje svoje silné stránky, ale na druhé straně pochopitelně i své strachy a další limitující vzorce. „V angličtině to dobře vystihuje věta: You at your best. Objevit svůj potenciál a s tím pak pracovat. Převést to zkrátka do reálného života,“ dodává Radka. Sílu autentického leadershipu vidí mimo jiné v tom, že když je člověk autentický v tom, co dělá, ostatní nejen vnímají jeho nadšení, energii, ohromnou jistotu v tom, kam a proč směřuje, ale také je pro ně dobře čitelný. „Svou autenticitou mimo jiné říkáte: Tohle jsou moje silné stránky, ale mám i ty slabé. Nechci být dokonalý, ale být co nejvíc tím, kým jsem. To mi dává největší sílu.“ Sama si prý každý den před spaním píše seznam věcí, které jí ten den daly nejvíce energie a které naopak ubraly. „Klíčovou energii mi dodávají právě mé talenty a vášně, a proto se snažím, abych nejvíc pracovala právě s nimi.“

Máma i byznysmenka

Firmu rozjížděla Radka už jako maminka tří dětí. Jak skloubit rodinu a práci pro ni samozřejmě bylo velké téma, ale hodně jí v tom pomohla předchozí zkušenost ze studií z Harvardu. Když byla přijata na svou vysněnou školu, zjistila, že je těhotná a ve druhém ročníku pak porodila druhého syna. „Zpočátku jsem byla na téhle univerzitě jediná máma, později jsme byly celkem čtyři a všichni vůči mně byli velice podpůrní, ohromně mi fandili, dokonce pro mě udělali místnost na kojení. Při promoci mi dokonce předali speciální diplom jako pro absolventku matku. A ten přístup mi dodal obrovskou kuráž, která mě dodnes provází a díky které jsem nikdy neměla pocit, že bych nemohla mít kariéru a zároveň nemohla být dobrá máma. Po návratu do Čech jsem občas slýchala názory, že moje děti nejspíš trpí tím, že pracuju, že jsem špatná matka, ale já byla na Harvardu zvyklá na postoj, že je naopak skvělé, že studuju, a navíc jsem máma,“ říká Radka a dodává, že o tom takto otevřeně mluví, protože to může pomoct i dalším matkám, které s podobnými předsudky a názory bojují.

Velkou oporou je pro ni manžel, se kterým si museli hlavně definovat, co je pro ně jako pro rodiče důležité, jak to udělat, aby s dětmi trávili dost času, jaké věci mohou a chtějí nechat na jiných lidech. „Pro mě bylo nejdřív těžké naučit se říkat, co doma nebudu dělat, protože je to vázané na určité strachy. Ale teď už se nebojím říct, že máme paní, co s námi bydlí a pomáhá mi s nákupy a s domácností, protože když nepracuju, nechci vařit, ale radši chci čas trávit s dětmi.“

Situace byla ale o to složitější, že druhý syn, Jonáš, se narodil s poruchou autistického spektra, ale i tohle s manželem zvládli – a stále zvládají. Ostatně právě nejspíš díky Jonášovi začala prý Radka podnikat. „Každé z našich tří dětí mě učí zásadní životní věci. Skrze Jonáše jsem se naučila vnímat, že život je právě teď, a pochopila jsem také sílu autenticity – když se mu něco nelíbí, je to nesmírně silná emoce, když ho něco baví, je nadšený… Učí mě pracovat se všemi těmi soudy, co bychom měli či neměli dělat. Dává mi ale hlavně odvahu dělat, co chci,“ vysvětluje Radka. Jonáše a jeho jinakost vnímají s manželem jako dar, hodně je to prý posunulo. A Radka si mimo jiné díky dětem uvědomila, jak důležitá je pro ni práce, která jí dává energii a smysl. Ví už také, že nemůže být stále jen s dětmi, ale potřebuje určitý čas sama pro sebe, aby mohla být zase trpělivá a láskyplná máma.

Strachy, které paralyzují

Ať už Radka mluví o leadershipu v jakékoli souvislosti, vždycky s fascinujícím zápalem a zaujetím. Své nadšení vysvětluje tím, že ani na chvíli nepřestává věřit, že leadership lidem pomáhá a posouvá je dál. „Když vidím, že ženy, které projdou naším programem, jdou najednou do věcí s mnohem větší odvahou, že je rozhodí mnohem méně situací, že si více věří. A to je pro mě to nejsilnější,“ říká. A na vlastním příkladu uvádí, že čím víc na sobě pracuje, tím lepší je máma, kolegyně, mentorka a tím víc se to odráží i na kvalitě vztahů nejen v pracovním, ale i osobním prostředí.

„Autismus mého syna mi dává mimo jiné odvahu dělat, co chci.“

V leadershipových programech ATAIRU se často probírá téma strachu. Naše strachy jsou totiž často důvodem našeho nízkého sebevědomí a trvalého vnitřního stresu. Jednak nás rozhodí, zraní a ubere energii jakákoli narážka ze strany okolí, která se dotkne právě našeho strachu, a pak se také stále podvědomě bojíme, aby na ně někdo nepřišel. „Já se například dlouho bála, že nejsem dost dobrá. Všechno jsem dělala na 300 %, všechno jsem chtěla mít pod kontrolou a měla jsem obrovský strach a stres, že někdo zjistí, že to tak není. Přitom pak stačilo si to pojmenovat a říct si, že bohatě stačí, když budu svou práci dělat ‚jen‘ na 100 %,“ vysvětluje Radka.

Jiné strachy mívají muži, jiné ženy. I proto mají určité programy v ATAIRU rozdělené. „Podle výzkumů jsou tři největší strachy žen: že nejsem dost dobrá, co si o mně pomyslí ostatní, zda zvládnu vybalancovat profesní a osobní život. Tři největší strachy mužů jsou: jestli vydělám dost peněz, jestli nepřijdu o práci a jestli budu dostatečně úspěšný. Z toho pak plyne, že když má muž strach, že nebude dost úspěšný, tak ho to žene dopředu. Zatímco když žena bude mít pocit, že není dost dobrá, tak ji to naopak bude srážet dolů,“ vysvětluje Radka. Zároveň dodává, že s ženami obecně moc ráda pracuje, protože jsou velmi dobré ve vnímání a práci s lidmi. „Silné stránky žen jsou třeba i v jejich schopnosti pracovat v týmu. A obzvlášť pro ženy mezi přibližně 30–45 lety je také velmi důležité, aby dělaly práci, která jim dává smysl. To vnímám i u sebe, když pracuji na nějakém projektu, musí mi dávat smysl, protože jinak nejsem ochotná dát mu čas na úkor rodiny.“

Když žijete své sny...

Ačkoli by se mohlo zdát, že profesně už Radka nemá kam stoupat, opak je pravdou. Souvisí to s jejím celoživotním fokusem na oblast vzdělávání. „Máme v ATAIRU vizi, že bychom do roku 2025 chtěli pozitivně ovlivnit milion lidí. To samozřejmě nejde tak, jak jsme leadership dělali dosud. Chystáme se spustit ATAIRU TV, nový vysílací formát, který se bude seriálovou formou věnovat různým tématům spojeným s leadershipem. Chceme přitom také využít to nejlepší ze světa technologií. Naším cílem je pojmout leadership přístupnou a zábavnou formou, tzv. edutainmentem, a zpřístupnit ho širší skupině zájemců o osobní rozvoj, nejen leaderům velkých týmů nebo organizací. Dávám si ráda ambiciózní cíle – to jsou takové, u kterých nejdřív ani nevím, jak jich dosáhnout, a já je mám ráda. Nestresuje mě to, ale naopak motivuje k tomu, abych přemýšlela, jak na to. Co dělat jinak, jak oslovit a přesvědčit lidi napříč světem? Už na tom pracujeme,“ říká Radka. A prozrazuje, že její další sen souvisí s rodinnou firmou ve Špindlerově Mlýně, kde její rodina vlastní a provozuje několik nemovitostí pod značkou Felicity Hotels. „Chtěla bych propojit ty aktivity vzdělávání s tím, co v Krkonoších máme. Vzniklo by něco, co by mě maximálně naplňovalo, navíc v přírodě, kterou miluju.“