Rozhovor s Radkou Dohnalovou: Jak rozvíjet talenty a vášně u dětí

Vedle programů pro rozvoj špičkových manažerů se Radka Dohnalová, zakladatelka vzdělávací společnosti ATAIRU, zajímá i o rozpoznávání dětských talentů a vášní. Jakožto čtyřnásobná maminka to, co učí, zároveň intenzivně žije.

Autorka článku: Lenka Brožová, časopis Maminka, listopad 2022

Mají práce se světovými lídry a rozvoj dětských talentů něco společného?

Primárně pracuji s lídry a často vidím, jak dospělí v našich programech autentického leadershipu objevují své talenty a vášně a říkají: „Ty jo, to by bylo skvělé, kdybych to věděl dřív, dělal bych jinou práci.“ I proto je důležité zabývat se talenty už u dětí. Aby lidé teprve ve třiceti čtyřiceti nehledali, co je vlastně baví. Naši klienti mají samozřejmě i děti, a tak se s nimi o tomto tématu často bavím. Já sama mám čtyři a fascinuje mě sledovat, jaký mají potenciál. 

„Ty jo, to by bylo skvělé, kdybych to věděl dřív, dělal bych jinou práci.“

V souvislosti s talentem a dispozicemi často mluvíte o vášni. Co ta zahrnuje?

Talent je to, co nám jde snadno, kde jsou naše silné stránky. Vášeň jsou oblasti, na které tyto silné stránky můžeme aplikovat, a proto nás baví. Dám vám příklad svého staršího syna. Jeho talentem je tvořit, vymýšlet. Jeho vášní jsou věci okolo jídla – vaření, pečení. A tak od devíti let chodí na různé cukrářské kurzy, dnes už dělá velmi sofistikované zákusky. To ho baví, tam aplikuje svůj tvořivý talent.

Jak poznám, pro co má moje dítě dispozice?

Vnímejte, k čemu přirozeně tíhne, i když nemusí. Když nemá strukturovaný čas, co si volí? Když pak je větší, jaké aktivity v jakých předmětech ho baví? Druhou doplňující praktikou je zaznamenávat, kde vám dítě dává protitlaky. Protože ty vám pomáhají identifikovat, co je opakem jeho talentu nebo vášně. 

Výzkumy říkají, aby více než 60 procent
času šlo do aktivit, které dítěti jdou. 

Řeším dilema, zda dítě podporovat v tom, co mu jde, nebo spíš trénovat dovednosti, ve kterých se mu nedaří. 

Tohle se hodně láme ve škole. Statistiky mluví o tom, že školní děti tráví 80 procent času tím, co jim nejde, a jenom 20 procent tím, co jim jde. Mně se to stalo taky… Když totiž vaše dítě začne nosit horší známky, nebo vidíte, že v něčem pokulhává, investujete svůj i jeho čas do toho, co mu nejde. I když s dobrým záměrem, je to chyba.

Jak by ta procenta měla vypadat?

Výzkumy říkají, aby více než 60 procent času šlo do aktivit, které dítěti jdou. 

Jak potom vypozorovaný talent uplatnit v praxi?

Například při výběru kroužků. Když se vrátím k příkladu staršího syna. Podstatou jeho talentu je kreativita. A tahle podstata může mít různá vyjádření. V kontextu kroužků ji může rozvíjet přes kreslení, keramiku, jako starší pak přes technologie třeba tvořením videí a podobně. A je vlastně jedno, co to je, a zda se tomu bude věnovat rok nebo pět. Důležité je, že to rozvíjí jeho kreativitu – jeho talent.

Co je vaším talentem a vášní?

Mojí silnou stránkou je práce s lidmi a mojí vášní je vzdělávání a leadership. 

Proto jste se začala věnovat ženskému leadershipu? 

Pro mě je celkově téma leadershipu vášní a vnímám ho jako kritický element vzdělávání. Ve vyšších pozicích v jednu chvíli zjistíte, že řešíte, jak být ženou, být autentická, do toho třeba i mámou, a zároveň být úspěšná a dělat, co vás baví. Při studiu na Harvardu jsem dělala výzkum, z něhož vzešlo, že ohledně rozvoje a leadershipu jsou jisté věci, například strachy, které jsou specifické pro muže a některé zase pro ženy. U mužů jsou to obavy, zda jsou dost úspěšní, jestli vydělají dost peněz… U nás žen takové to „nejsem dost dobrá“ a „co si o mně pomyslí“ a „jestli dokážu skloubit osobní a pracovní život“. My v Atairu se vedle talentů a vášní hodně věnujeme i tomu, jak s těmito strachy pracovat. Já už dnes s klidným svědomím a bez výčitek některé věci prostě nedělám. Využívám své silné stránky a nestresuju se jako dřív, kdy jsem byla mnohem víc pod palbou svých strachů.

Setkáváte se s předsudkem, že buď budete dobrá máma, nebo mít kariéru?

Ten předsudek, nebo možná spíš postoj, cítím. Je binární a limitující, staví do pozice buď – nebo. Chybí tam „a“. Můžeme dělat, co nás baví, a zároveň být dobrým rodičem. Já v to věřím! Děti nás zrcadlí, vy teď nově máte doma taková zrcadélka rovnou čtyři!

Váš starší syn má poruchu autistického spektra – to musí být velký učitel.

Náš druhý syn Jonášek je velmi transformativní jak pro mě, tak pro mého manžela i širší rodinu. Jako rodiče často míváme představu, ať už vědomě, nebo nevědomě, a děti do ní tlačíme. Třeba jsme dělali nějaký sport a teď na něj dáváme své dítě. Nebo rádi nějak trávíme víkend a tímto způsobem dítě směrujeme. A mě Jonáš naučil mnohem více vstupovat do jeho světa. Protože abyste mohla s autistickým dítětem pracovat, musíte odložit všechnu svoji agendu a opravdu ho vnímat. Teprve když vstoupím do jeho světa, můžu mu pomoct vstupovat do našeho. A to mi pomohlo vnímat, co i ostatní děti potřebují, proč reagují tak, jak reagují, co je pro ně důležité. Ne vždycky s tím jako rodič musím souhlasit, ne vždycky to můžu chtít rozvíjet. Důležité ale je vnímat, že je zrovna tohle teď pro dítě extrémně důležité. A uvědomovat si ten potenciál.

Můžete být konkrétnější?

Každé dítě má silné a slabé stránky. U autistického dítěte vám lidi začnou říkat, jaké jsou jeho slabé stránky, omezené možnosti v životě a tak dále. A když vidíte tyhle limity, už nejste schopni rozvinout potenciál dítěte. Přistupujete pak k němu primárně tak, že má problém, handicap. V Americe jsem byla na školení o práci s autistickými dětmi, kde jsme se učili těchto limitů se zbavit. Další z našich dětí má dyslexii a ADHD. A najednou nevnímáte tyhle limitace, ale mnohem víc přemýšlíte o schopnostech. Jak jinak naplnit jejich potenciál a možná i někde jinde. Je to práce s akceptováním, nesouděním.

Předsudky tu cítím. Ale můžeme dělat, co nás baví, a zároveň být dobrým rodičem. Já v to věřím!