Top manažerka Katarína Kakalíková: Ženy se hlásí na pozice, až když jsou překvalifikované

„Neexistuje.“

To byla první reakce Kataríny Kakalíkové ve chvíli, kdy jí její tehdejší šéf řekl, že má na víc než jen být dobrá ve svém oboru, že má na to stát se generální ředitelkou.

Trvalo jí celý rok, než si tu myšlenku vůbec dovolila připustit.

Dnes Katarína vede korporátní filantropii Mastercard pro Evropu, stojí za projektem Strive Czechia s investicí 5 milionů dolarů na podporu mikro a malých podnikatelů v České republice, je absolventkou programu pro top manažerky a mentoruje další ženy. Všem říká v podstatě totéž:

👉 Přestaňte čekat, až budete stoprocentně připravené.
👉 Začněte strategicky budovat svůj network.

V otevřeném rozhovoru sdílí svou cestu z Evropského parlamentu do současné role, překonávání pochybností, které ji málem zastavily a hledání vlastního autentického stylu leadershipu. Sama si dříve dávala za cíl být přísnější, například.

Je to rozhovor o kariéře, ale ještě víc o vnitřním svolení jít si pro víc, i ve chvíli, kdy si nejste jisté, jestli „už na to máte“.

Užijte si rozhovor a nechte se inspirovat třeba pro svůj rozvoj a kariéru.

P.S. Už na konci ledna pro vás spouštíme 2 programy: pro top manažerky a pro ženy ze středního managementu.

Kataríno, jak ses z práce v Evropském parlamentu dostala k regionální roli v Mastercard, kdy vedeš korporátní filantropii napříč Evropou?

Moje cesta byla v jednom směru přímočará, v jiném možná trochu zdlouhavá. Začínala jsem v Evropském parlamentu a v Mastercard jsem přes 13 let působila v rolích, které propojovaly byznys s veřejnou sférou a legislativou.

Zlomem byl projekt Mastercard Strive Czechia, investice ve výši pěti milionů dolarů do podpory mikro a malého podnikání, kterou jsem si v podstatě „vylobbovala", protože mě vždy přitahovaly projekty s širším společenským dopadem.

Co znamená korporátní filantropie?

Korporátní filantropie u Mastercard znamená investování našich zdrojů a expertízy do projektů, které podporují inkluzivní hospodářský růst. Jde o iniciativy, které pomáhají malým podnikům, komunitám a jednotlivcům napříč Evropou růst a prosperovat a které vytvářejí dlouhodobé pozitivní změny.

Moje role je tyto aktivity pro celou Evropu vést, dále rozvíjet, vytvářet nová partnerství a propojovat je s byznysovým i politickým rámecem. Jde o vytváření partnerství a programů.

Tvoje cesta ale nezačala ve filantropii, že?

Vůbec ne. Můj background je v public affairs. Začínala jsem v Evropském parlamentu a v Mastercard jsem roky řešila legislativu a vztahy s vládami.

Jsem osobně přesvědčená, že každý se může podílet na tom, jak se nám tady žije. Proto jsem pracovala v Evropském parlamentu a odtud pramení i moje ambice se tam třeba jednou vrátit.

Jak se ti daří propojovat korporát s veřejným zájmem?

Věřím, že je potřeba, aby spolupracovaly všechny oblasti. To znamená soukromý sektor s veřejným sektorem, a aby filantropie nebyla čistě odtržená od kontextu firmy, ve které funguje, ale aby pomáhala tam, kde to byznysově nedává takový smysl a kde stát nemá expertízu nebo kapacity.

Jsem v této nové pozici trochu neobvyklý úkaz. Většina lidí v korporátní filantropii působila v nevládních, humanitárních nebo rozvojových organizacích a projektech. Já tohle nemám. Ale přináším byznysový a politický pohled.

Co tě k této regionální roli v Mastercard přivedlo?

Zlomový byl projekt Mastercard Strive Czechia – investice v hodnotě pěti milionů dolarů na podporu mikro a malého podnikání v Česku, který jsem úspěšně prosadila a spolu s kolegy také spustila.

Vzpomeneš si na moment, kdy sis poprvé řekla: „Mám na to být v top managementu?“

Mám dva takové momenty. Poprvé, když jsem si v Evropském parlamentu řekla, že se tam jednou chci vrátit jako poslankyně. Podruhé to byl v korporátu můj šéf, kdo mi otevřel oči.

Proč jsi mu nevěřila?

Trvalo mi rok, než jsem si tu myšlenku připustila. Do té doby jsem v sobě ten potenciál prostě neviděla.

Byla někdy chvíle, kdy jsi to chtěla vzdát?

Nemívám přímo chvíle, kdy chci něco vzdát, ale spíš momenty, kdy mám pocit, že už prostě nemůžu dál.

Co v těch chvílích děláš?

Moje strategie je prostá: udělat jen ten jeden další krok, zvládnout ten jeden den. 

Kde jsi tuhle odolnost v sobě našla?

Vracím se ke své zkušenosti z patnácti let, kdy jsem získala stipendium do Anglie. Z premiantky jsem se tam najednou stala trojkařkou, která spoustě věcem nerozuměla a měla pocit, že to nezvládne. Tehdy jsem jen každý den znovu šla do školy a dělala další úkol, až jsem to nakonec zvládla.

To je moje „reality reference" – když mám pocit, že na to nemám, vzpomenu si, že i tehdy to vypadalo beznadějně, a přesto to dopadlo dobře.

Přišly s tvojí novou rolí i nové obavy?

Samozřejmě. Člověk se musí najednou učit úplně nový obor a budovat si od nuly externí network. Nejtěžší je pro mě vybudovat si v této nové komunitě osobní brand a získat si důvěru lidí, kteří mě dřív neznali.

V čem se tvůj pohled na leadership za ta léta změnil?

Dříve jsem si myslela, že lídr musí být tvrdý, hierarchický a emočně odtažitý, aby se prosadil. Dokonce jsem si dávala za cíl být v dalším roce přísnější.

Dnes už vím, že žádný „one size fits all“ leadership neexistuje a že každý lídr může být jiný. Zjistila jsem, že můj styl, který není postavený na přísné hierarchii, funguje a je v pořádku být autentická.

Musela ses někdy rozhodovat mezi tím být buď oblíbená, nebo respektovaná?

I od svých mentees vnímám, že jako ženy mají často pocit, že musí být oblíbené. Jsem velmi přímý a transparentní člověk, což není vždy populární. Věřím, že respekt se buduje dobrou prací, loajalitou a tím, že věci pojmenovávám pravým jménem.

Jaký dopad to má na tvůj leadership?

Jsem více citový člověk, což mi pomáhá v autenticitě. Lidé vědí, že to, co říkám a co zastupuji, je uvěřitelné, protože je to můj přirozený styl. Jsem taky hodně empatická, což jsem dříve považovala za slabost, ale i tady se můj pohled změnil a beru to jako svoji přednost.

Jsi absolventka programu ATAIRU pro top manažerky. Proč sis vybrala právě náš program?

Původně jsem uvažovala o programech v Americe – Harvardu nebo Stanfordu. Ale ATAIRU mě obrovsky překvapilo. Dalo mi strategický vhled, který mi práce samotná dát nemohla. Pomohlo mi to identifikovat moje vnitřní „drivery". Získala jsem pro sebe čas a prostor se opravdu hluboce zamyslet nad svým dalším směřováním a podívat se na věci ještě strategičtěji.

Pomohlo ti to i v rozhodování o současné roli?

Zásadně. Měla jsem v hledáčku jinou pozici a nebyla jsem si jistá. V ATAIRU jsem si ale pojmenovala, co je pro mě důležité a co mi jde s lehkostí. A co jsou věci, které sice zvládnu, ale s mnohem větším vypětím sil.

Když jsem si dala tyto věci na váhy, rozhodování pro mě přestalo být těžké.

Mluvíš o tom, že se ženy v korporátu často samy penalizují. Jak to myslíš?

Máme pocit, že musíme všechno stoprocentně vědět a odpracovat si to, než se někam přihlásíme. To není jen subjektivní pocit, společnost na nás tímto způsobem nepřímo tlačí.

A jak se to projevuje?

Zaprvé ženy nemají odvahu jít do věcí, na které si myslí, že ještě nejsou stoprocentně připravené. Hlásí se na pozice, až když jsou překvalifikované, a ne tehdy, kdy by do té role mohly dorůst.

A zadruhé se okrádají o čas, který je třeba strávit strategickými aktivitami pro jejich posun.

Jako například?

Nejdůležitější věcí pro úspěch v korporátu je vědomá a strategická práce s vlastním networkem. V korporátu to bez něj jednoduše nejde a ten network musí být strategický, uvědomělý a velmi precizně a systematicky rozvíjený.

To je další věc, s kterou mi váš program pro top manažerky pomohl.

Až tak, že ty věci předáváš sama dál v další tvojí roli. Prozradíš víc?

Jsem typ, že když zjistím něco, co mi dává smysl a v co věřím, strašně rychle to rozšiřuji. Takže už všechny ženy, které mentoruji, vědí o tom, jak strategicky přistupovat k vytváření svého networku.

Co bys poradila ženě, která právě teď váhá nad velkou nabídkou nebo zvažuje program jako ATAIRU?

Jděte do toho!

Nemusíte být stoprocentně připravené. Program vám ukáže, co vás nabíjí a co vám bere energii. A pak už je rozhodování snadné. Protože najednou víte přesně, co chcete.

DEJTE VAŠÍ KARIÉŘE JASNÝ SMĚR 👇

 Možná při čtení tohoto rozhovoru cítíte, že už víte, že chcete růst. Jen si nejste jistá, jestli „už je ten správný čas“.

Právě teď je.

V lednu otevíráme dva leadershipové programy pro ženy, podle toho, kde se ve své kariéře nacházíte: